Karim Diané se v tomhle filmovém tématu stává průvodcem po hranici mezi dokumentem a fikcí: tvůrcem i postavou, která se zrodila v online světě a hledá své místo na plátně. Sledujeme, jak se digitální fragmenty života – vertikální videa, hlasové zprávy, rodinné vzpomínky – skládají do filmové mozaiky o identitě, migraci a tvořivosti. Je to příběh o tom, jak algoritmy určují dosah, zatímco duše filmu se rodí v detailech, tichu a trpělivém pozorování. V centru stojí otázka: kdo smí vyprávět náš příběh a jakou formu to vyprávění dostane?
Styl je lehce „do‑it‑yourself“, ale vizuálně vytříbený: ruční kamera prosycená barvami města, zvukový design mísí ruch ulic s rytmy z dětství. Karim Diané na plátně střídá role – je protagonistou, režisérem i kurátorem vlastní stopáže. Film se proměňuje v zrcadlo komunity, v níž se jazyk přelévá mezi dialekty a čeština s francouzštinou či jinými jazyky vytváří nový, filmový idiom. V kontrastu s rychlostí sítí snímek zpomaluje, aby dal vyniknout momentům, které algoritmy přehlížejí.
Motivem je i střet průmyslu s grassroots tvorbou: viditelnost vs. autenticita, festivaly vs. ulice, granty vs. telefon v kapse. Každá kapitola otevírá jiné okno – castingové pokoje, komunitní centra, noční střih v kuchyni – a dohromady skládají portrét generace, která se odmítá vtěsnat do jedné šablony. Závěr není tečkou, spíš nádechem: pochopením, že identita je montáž a film jenom další stopa v časové linii. V tom tkví síla příběhu, který nese jméno Karim Diané – není to jen osoba, ale i cesta, jakou dnes filmy vznikají a žijí.
Co by vás mohlo zajímat: Supergirls, Kerrice Brooks, Sandro Rosta, George Hawkins
