Karel May se do dějin kinematografie zapsal nepřímo – prostřednictvím svých románů, jejichž hrdinové Vinnetou a Old Shatterhand se stali filmovým fenoménem. Z evropské literatury tak vyrostl zvláštní proud „rodinného westernu“, který spojil romantiku, morální ideály a dobrodružství s vizuálně atraktivní krajinou. Na plátně se Mayův svět stal mostem mezi německou kulturou a mýtem amerického Západu – jenže filtrem evropské představivosti, nikoli dokumentární věrnosti.
Nejslavnější vlna adaptací přišla v 60. letech jako západoněmecko-jugoslávské koprodukce. Ikonické role ztvárnili Pierre Brice coby Vinnetou a Lex Barker jako Old Shatterhand, režii vedl zejména Harald Reinl a hudbu, která se vryla do paměti diváků, složil Martin Böttcher. Natáčelo se v chorvatských kaňonech a parcích, jejichž světlé vápence a tyrkysové řeky vytvořily „evropský Monument Valley“. Tyto filmy nabízely idealizovaný, čestný Západ – protipól k drsnějším americkým a pozdějším spaghetti westernům.
Vliv Mayovek přesáhl Německo: zasáhly i střední Evropu, kde se staly součástí filmové paměti, vznikly dabingy, reedice a turistické trasy po „vinnetouovských“ lokacích v Chorvatsku. V Německu dodnes běží open-air hry v Bad Segeberg, televize reprízuje restaurované kopie a soundtracky žijí vlastním životem. Mayovský mýtus se stal kulturní značkou – rodinné promítání, nostalgie i rituál prázdnin.
Novější éra přinesla reinterpretace i sebereflexi. Parodie Der Schuh des Manitu proměnila známé motivy v komediální zrcadlo, moderní projekty se snaží citlivěji pracovat s původními kulturami a diskutují stereotypy, na nichž starší filmy stály. Právě tato proměna ukazuje životnost Mayova odkazu: zůstává zdrojem dobrodružství i debat o tom, jak vyprávět mýty tak, aby bavily – a zároveň respektovaly realitu, kterou jen volně inspirovaly.
Co by vás mohlo zajímat: Matt Testro, Patrick Hughes, Julie May Jonas, Matt Walsh
