Josef Zíma je příkladem umělce, u něhož se svět filmu a hudby přirozeně propojily do jedné silné kulturní značky. V českém prostředí, kde mají pohádky a hudební komedie mimořádné postavení, se z něj stal nejen oblíbený filmový princ, ale i charismatický interpret, jehož hlas a civilní noblesa formovaly diváckou představu „slušného hrdiny“. Jeho filmová image zároveň usnadnila cestu k širokému publiku v éře, kdy kino, rozhlas a televize přetékaly do sebe a vytvářely sdílený prostor pro písničky, herectví i legendy.
Symbolickým mezníkem je jeho princ Radovan z klasické pohádky, která definovala typ laskavé, rytířsky přímé postavy. Tento filmový archetyp se otiskl do jeho hudebního projevu: písně interpretoval s důrazem na srozumitelnost, melodickou eleganci a lehkou nostalgii. Právě tady je vidět, jak film dokáže dát zpěvákovi příběh ještě dřív, než zazní první tón – publikum vnímá hlas skrze roli a role skrze hlas.
Zíma navíc ukazuje, že pohádka není jen žánr pro děti, ale stabilní pilíř české kulturní paměti. Když se na plátně i v písni potkají slušnost, humor a melodie, vzniká trvanlivý obraz, k němuž se generace rády vracejí. Zíma tento most dlouhodobě udržoval – z filmových rolí plynule přecházel na jeviště a do televizních pořadů, kde se jeho herecké gesto promítalo do pěveckého výrazu a naopak.
V širším kontextu tak zosobňuje téma: jak film pomáhá utvářet hudební kariéru a jak hudba na oplátku konzervuje filmové postavy v kolektivní paměti. Josef Zíma je důkazem, že když se pevný charakter na plátně propojí s výrazným, přívětivým hlasem, vznikne kulturní ikona, která překračuje média i generace.
Co by vás mohlo zajímat: Přemysl Boublík, Kristína Badinková Nováková, Anna Julie Slováčková, Věra Křesadlová
