Jan Werich je jednou z nejvýraznějších osobností české kinematografie – mostem mezi divadelní poetikou a filmovým jazykem. Jeho humor, postavený na nadsázce, slovní hře a laskavé ironii, se na plátně měnil v přesný herecký tvar: od lehkonohé komiky až k moudré melancholii. Film pro něj nebyl jen odraz jeviště, ale prostor, kde mohl jeho civilní projev, přesný timing a výrazná dikce vyprávět příběhy s neobvyklou lehkostí a zároveň váhou myšlenky.
Už éra V+W zanechala ve filmu silnou stopu: sociální satira a rytmus písní Jaroslava Ježka se promítly do snímků, které dovedly být zábavné i kousavé. Werichův cit pro společenskou narážku, schopnost partnerství a muzikalita se tu s kamerou potkaly v ideálním tempu. Zrodila se legenda komediální dvojice, která nastavovala zrcadlo době a přitom bavila široké publikum.
Po válce přišly ikonické role: dvojjediný Císařův pekař – Pekařův císař s nezapomenutelným Rudolfem II. a Matějem, nebo pohádkově hravý Byl jednou jeden král. Werich dokázal spojit majestát s lidovostí, kouzlo s racionalitou – jako by jeho postavy říkaly, že fantazie a zdravý rozum mohou jít ruku v ruce. Objevil se i ve vizuálně nápaditém Až přijde kocour, kde se poezie a alegorie mísí s jemným humorem.
Méně známým, ale fascinujícím střípkem je jeho krátké mezinárodní angažmá: byl původně obsazen do role Blofelda v bondovce Žiješ jenom dvakrát, než byl nahrazen – epizoda, která dokládá, jak široce byl jeho talent vnímán i za hranicemi.
Jeho autorské pohádky později inspirovaly filmové tvůrce: animované adaptace a snímky jako Tři veteráni dokazují, že Werichův vypravěčský rukopis – laskavý, hravý a moudrý – je pro film vděčným pramenem. V kinematografii zůstává symbolem humoru, který netlačí, ale otevírá oči, a příběhů, které stárnou pomaleji než jejich diváci.
Co by vás mohlo zajímat: Luke Thompson, Yerin Ha, Nataša Gollová, Jiří Plachý
