Ben Vereen je jednou z těch osobností, které přirozeně propojují jeviště a plátno. Herec, tanečník a zpěvák s nezaměnitelným projevem se zapsal do dějin nejen broadwayskými rolemi, ale i filmovými a televizními projekty, v nichž ukázal, jak lze energii živého muzikálu přenést do filmového jazyka. Pro cinefily je důležitý jako důkaz, že precizní pohyb, rytmus a charisma mohou být před kamerou stejně strhující jako před publikem v sále.
Ve Fosseho snímku All That Jazz přináší například typ výkonu, kde je herectví a tanec nerozlučně propojeno s kamerou a střihem. Filmová řeč tu neustrne u pouhé dokumentace choreografie; naopak zdůrazní mikropohledy na výraz, dech a napětí ve svalech, čímž letosovaný jevištní styl získává novou, intimní dimenzi. Ben Vereen tu zosobňuje showmanství s ironickým podtónem – obrazem komentuje zrod i destrukci tvůrčího ega.
Silným momentem jeho obrazového odkazu je i klíčová televizní minisérie Roots, která se svou výpravností a dopadem přiblížila velkofilmu. Jeho výkon vtiskl postavám afroamerické zkušenosti lidskost, humor i hrdost, což posílilo reprezentaci na obrazovce a nastavilo zrcadlo i filmovým příběhům o identitě a svobodě. Pro mnohé tvůrce se stal vzorem, jak propojit technickou virtuozitu s emocionálním jádrem.
Ve Funny Lady či pozdějších hudebně laděných projektech dokázal, že filmový muzikál není jen záznamem čísel, ale plnohodnotným dramatem, kde rytmus střihu a choreografie nesou význam stejně jako dialog. Ben Vereen tak reprezentuje most mezi tradicí vaudevillu, jazzového tance a moderního filmového vyprávění, který inspiruje i novou generaci interpretů.
Jeho stopa ve filmu spočívá v přesvědčení, že kamera může být partnerem tanečníka. Když se s ní potká umělec s takovou disciplínou a empatií, vzniká dílo, které překračuje médium. Díky tomu se stává Ben Vereen symbolem průniku světa filmu a jeviště – důkazem, že silný výkon je přenositelný napříč formáty, aniž by ztratil duši.
Co by vás mohlo zajímat: Mary-Louise Parker, Amethyst Davis, Keith David, Robert Knepper
