Jméno Anna Crilly se nejčastěji spojuje s britskou televizní komedií, ale právě to, co ji na obrazovce dělá výraznou – naprosto klidné, suché podání, přesné pauzy a drobná gesta – má překvapivě silný dopad i ve filmové řeči. Kamera na velkém plátně umí zveličit jemné šklebíky a chladný podtón jediné věty; takový minimalismus je v satirách a hořkých komediích cennější než okázalé gagy. Tvůrci, kteří ve filmu hledají hereckou ekonomii a rytmus replik ostrý jako skalpel, často sahají po osobnostech s podobným komediálním instinktem – a Crillyina preciznost je přesně ten typ nástroje, který filmovému vyprávění dodá suché, ale šťavnaté koření.
Postavy, jež zosobňuje – sarkastické, neústupné, často s kamennou tváří a nečekanou něhou v podtextu – se ve filmu překlápějí do figur, které tvarují náladu scén: asistentky, sousedky, úřednice nebo ironické „řezačky pravdy“, jež jedinou replikou shodí společenské pózy. V komorních dramedích i nezávislých mozaikách pak taková energie pomáhá držet napětí mezi trapností a soucitem. Crillyinu školu sketche lze navíc snadno převést do filmových segmentů: kresba charakteru během pár sekund, výstavba beatů bez vysvětlování a pointa, která funguje i beze slov. Ať už před kamerou stojí v roli, která dominuje, nebo jen „připíchne“ scénu jediným pohledem, přináší do filmového prostoru to, co je v kinematografii trvalé: přesnost, rytmus a ironii, která řeže tiše, ale hluboko.
Co by vás mohlo zajímat: Bronson Webb, Tom Wu, Bally Gill, Ryan Fletcher
