Andris Keišs patří k osobnostem, na nichž je krásně vidět, jak se divadlo a film doplňují a vzájemně obohacují. Vyrůstal v silné lotyšské jevištní tradici, a proto si do kinematografie přináší přesnost, práci s tempem a citem pro detail, který obvykle vzniká až po stovkách odehraných repríz. Jeho civilní výraz, práce s tichem a schopnost vést emoce spíše pod povrchem než okázalými gesty, se do filmového jazyka překlápí jako přirozený minimalismus. Z postav, které hraje, se tak stávají pozoruhodně živé bytosti, jejichž napětí se rodí v drobných odchylkách rytmu, pohledu či nepatrném úsměvu.
Keišsův přesah napříč médii zároveň ukazuje širší posun v baltské kinematografii: tvůrci i herci nevnímají hranici mezi scénou a plátnem jako bariéru, ale jako dialog. Filmoví režiséři u něj oceňují divadelní disciplínu a smysl pro partnerství, zatímco divadlo těží z jeho filmové střídmosti a schopnosti koncentrovat emoci do jediného okamžiku. Výsledkem jsou role, které snesou intimní detail kamery, aniž by ztratily vnitřní rozměr, a zároveň fungují i v širším společenském kontextu: tematizují identitu malých národů, paměť míst či křehkost mezilidských vazeb.
Díky takové průzračné herecké metodě se Andris Keišs stal mostem mezi autorským filmem, festivalovým světem a progresivním divadlem. Jeho přítomnost před kamerou bývá spolehlivou zárukou autenticity – nikoli okázalé, ale té, která se rodí z přesného pozorování. A právě toto propojení disciplíny, empatie a střídmého výrazu je důvodem, proč jeho práce inspiruje mladší generaci baltských tvůrců a proč se o Lotyšsku stále častěji nemluví jen jako o tranzitním prostorem filmových koprodukcí, ale jako o místě, kde vznikají silné, tiché, a přitom dlouho doznívající příběhy.
Co by vás mohlo zajímat: Vladimir Putin, Will Keen, Anton Lytvynov, Sergey Podymin
