Pozor, text obsahuje spoilery ke všem řadám Stranger Things. Je až neuvěřitelné, kolik se změnilo od chvíle, kdy seriál v roce 2016 odstartoval. Tehdy působil jako svěží směs osmdesátkové sci-fi, hororu a dobrodružství, která ukazovala, že i velká streamovací platforma může stavět na originálním vyprávění. Dnes už je Stranger Things spíš symbol éry, kdy se z úspěchu stane obří stroj, který přitahuje stále větší rozpočty, vedlejší projekty a tlak na to, aby každá další kapitola byla „větší“ a „epičtější“ než ta předchozí.
Přesto má seriál jednu vlastnost, která mu často zachraňovala reputaci i ve chvílích, kdy se vlastními ambicemi začal dusit. Uměl být upřímný, emotivní a soustředěný na partu lidí, kterým chcete fandit. Kvalita navíc nepadala jen jedním směrem. Některé pozdní řady přinesly špičkové momenty, jiné zase rozhodnutí, která vypadala jako zkratka. Jak tedy dopadl finální účet? Tady je pořadí všech pěti řad od nejslabší po nejlepší, včetně toho, proč to tak vychází.
5. Stranger things řada 5 a finále, které si pod sebou podřízlo větev
Tahle řada má zpočátku několik překvapivě dobrých nápadů. Seriál umí propojit postavy v nečekaných dvojicích a chvílemi zvládá dávkovat informace, akci i emoce tak, že máte chuť věřit v důstojné zakončení. Jenže čím blíž je konec, tím víc se ukazuje, že konstrukce příběhu má trhliny, které už nejdou zamaskovat ani efekty, ani velkými proslovy. Některé dějové linky působí, jako by měly fungovat samy o sobě, ale dohromady vytvářejí zvláštní dojem, že seriál dohání vlastní dluhy z minulosti a přitom nestíhá uzavírat to, co rozjel.
Problémem není jen technická stránka, i když digitální pozadí a virtuální kulisy občas vypadají nedotaženě. Větší potíž je ve finále, které se táhne, opakuje motivy, které už jste viděli, a některým postavám se věnuje způsobem, který vyznívá nefér. Závěrečný epilog pak věci uzavírá až příliš pohodlně, některé nitě nechává bez jasného dořešení a celkově zůstává pocit, že seriál se sám sebe snažil obejmout tak pevně, až mu praskly švy.
4. Stranger things řada 3 a nejstylovější chaos, který občas přestřelil
Třetí řada je typický příklad sezóny, která je zároveň zábavná i frustrující. Má skvělé přírůstky do party, včetně postav, které si okamžitě řekly o status fanouškovských miláčků. Umí vybudovat špinavou atmosféru léta, nabídnout jedny z nejnechutnějších hrozeb z druhé strany a zároveň posunout vztahy mezi hrdiny do nových poloh. Přátelství, které vzniká napříč dosavadními tábory, patří k nejsympatičtějším věcem, jaké seriál kdy udělal.
Zároveň ale tahle řada zkouší motivy, které působí, jako by se do Hawkinsu zatoulaly z úplně jiného žánru. Některé nápady mají energii špionážního thrilleru a výsledkem je občas pocit, že seriál chce být najednou vším. K tomu přidejte přehnaně „komediální“ dynamiku některých dospělých postav, která zjednodušuje jejich minulost i zkušenosti. A i když řada sem tam nakoukne do temnějších témat, nakonec se často vrací k pohodlné nostalgii, jako by se bála říct něco ostřejšího.
3. Stranger things řada 4 a vrcholná forma napětí i emocí
Čtvrtá řada těžila z toho, že se seriál na chvíli odmlčel a vrátil se ve větším měřítku. Ano, bylo čím dál těžší přehlížet, že „děti“ už nejsou děti, ale seriál samotný působil jistější. Dokázal spojit větší rozpočet s atmosférou, která stále stojí na strašidelném tajemství, pomalém budování děsu a na vztazích postav, jež se navzájem drží nad vodou. Velké scény nepůsobí jen jako ohňostroj, ale jako vyústění vnitřních krizí.
To nejlepší se odehrává tam, kde se hrdinové musí postavit nejen monsterům, ale i svým minulým zraněním. Právě tehdy vznikají momenty, které si fanoušci pamatují i po letech. Slabinou je, že ne každý dostane stejně silný prostor. Některé postavy jen přejíždějí z místa na místo a slouží jako „záchranný tým“, zatímco jiní mají skutečné dramatické oblouky. Přesto je to jedna z řad, která umí být opravdu děsivá, dojemná a překvapivě dospělá.
2. Stranger things řada 2 a odvážné experimenty, které seriálu pomohly vyrůst
Druhá řada bývá často vnímána rozporuplně, protože obsahuje epizodu, která vybočuje z hlavní linie a zkouší něco úplně jiného. Právě to je ale na ní zajímavé. Ne všechno funguje dokonale, ale seriál se tady snažil rozšířit vlastní svět a zároveň otestovat, co unese. Experimenty přinesly i vedlejší efekt, který seriálu výrazně prospěl, když se z původně vedlejšího hráče stala důležitá opora celé party a vztahy mezi hrdiny získaly úplně nový typ humoru i něhy.
Druhá řada navíc představuje hrozbu, která se stane symbolem celého univerza, a zároveň dává větší váhu událostem z první řady, jež původně mohly působit jako „cena za napětí“. Zpětně vyznívá jako sezóna, která seriálu dala širší dech, aniž by ho ještě úplně zavalila vlastním rozpočtem a ambicemi.
1. Stranger things řada 1 a blesk v lahvi, který už se těžko zopakuje
První řada je kompaktní, rychlá a přesná. Neplýtvá časem, okamžitě vás vtáhne do města, kde se ztrácejí děti, vláda něco tají a realita má trhlinu vedoucí do noční můry. Je plná obrazů, které se zapsaly do popkultury, a funguje i díky tomu, že si musí vystačit s menšími prostředky. Právě omezení často nutí tvůrce být chytřejší v tom, co ukážou a co nechají na představivosti. A tady to platí dvojnásob.
Nejde jen o monster horor, ale o příběh rodičů, sourozenců a přátel, kteří se chytají posledních stébel naděje. Emoce nejsou přilepené navrch, ale vyrůstají z konkrétních situací, takže i velká dramata působí lidsky. Ano, seriál Stranger Things nikdy nebyl tak tematicky radikální jako některé své slavné inspirace, ale první řada dokázala něco jiného. Udělala z Hawkinsu místo, kam se chcete vracet, i když víte, že za rohem čeká tma.
Zdroj: Slashfilm
