Nejnovější filmy ze země Švédsko

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou.

V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního…

Ve filmu sledujeme Aleše Hámu, jak cestuje v karavanu po České republice. Navštěvuje různá unikátní místa, kde se snaží nasát jejich jedinečnou atmosféru, chutě a vůně. Během svých cest potkává mnoho zajímavých osobností. Tato nová série cestopisů je neformálním pokračováním oblíbeného seriálu V karavanu po Slovensku od České televize.

Mladá cirkusová provazochodkyně a ženatý poručík se dvěma dětmi se rozhodují všeho vzdát a kvůli společnému životu utíkají na venkov – jejich milenecká idyla však postupně ustupuje chudobě a zoufalství.

Děti připlují v loďce na „opuštěný" ostrov, kde musí nějakou dobu zůstat, protože si jejich teta zlomila nohu. Ostrov ale slouží jako skladiště pašerákům cigaret, vydávajících se za ornitology. Jak si s novým dobrodružstvím poradí známá parta vesnických kamarádů v čele s holčičkou Skrollan?

Na francouzském venkově žije osel, jenž je pro mnoho lidí terčem agrese. Ulevují si tak od svých problémů. Jedinou blízkou osobou se mu na chvíli stane Marie, která je stejně jako on zneužívaná a ničená amorálním prostředím. Bezpochyby jde o esenci Bressonova stylu a jedno z jeho nejvýraznějších děl.

Janova matka, silná a egocentrická Irene, se celé roky snažila přetvořit syna k obrazu svému. Po letech se Jan se svou přítelkyní vrací do rodinného sídla, kde stále přežívají nepříjemné vzpomínky. Snímek je především symbolickým příběhem o muži, který chce čelit nočním můrám svého dětství s mravně zkaženou matkou, a zároveň představuje přesnou studii lidských neuróz.

Spisovatel a jeho těhotná manželka se po autonehodě, při níž žena ztratí hlas, přestěhují na odlehlý ostrov u francouzského pobřeží. Autor začíná plánovat svůj další román, přičemž inspiraci čerpá z místních příběhů. Zdejší obyvatelé jsou však k dvojici nově příchozích velmi nedůvěřiví. Náhle se hranice mezi realitou a fikcí začnou stírat a napětí dosáhne svého vrcholu.

Mladí Pařížané 60. let, „děti Marxe a Coca-Coly“, jsou konfrontováni s problémy doby, ve které žijí. Utvářejí si vlastní pohled na svět a vlastní hodnotový žebříček - do něj však jen pramálo zapadá válka ve Vietnamu, rasismus a každodenní násilí, kterého jsou nezřídka svědky. Na jedné straně mladý aktivista a začínající novinář Paul (Jean-Pierre Léaud) a na straně druhé jeho vyvolená dívka Madeleine (Chantal Goya), užívající si plnými doušky všeho, co jí tehdejší konzumní společnost nabízí.

Nové příhody dětí z vesničky u moře. Pele přemluví svého dědečka a obyvatele městečka, aby si s ním a jeho kamarády celý den hráli. Vypraví se tedy do opuštěné rybářské osady, kde je stará loď Albertina, a tam si celý den hrají na piráty.

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.

Další dětský film z cyklu Svědectví barevného ostrova o jedné "normální" rodince žijící na venkově u moře přináší nová dobrodružství všech známých kamarádů. Při jejich sledování se pobaví nejen děti, ale i dospělí.

Krásný film pro děti i dospělé pojednává o rodince žijící na venkově u moře. Je součástí cyklu čtyř filmů Svědectví barevného ostrova (Akce Mojžíš, Svatba s překážkami, Piráti na Albertině, Ztroskotání na ostrově). Jistě si leckdo vzpomene na malou holčičku Skrolan, jejího bernardýna a veselé příhody, které u moře společně prožívali...

Ve třetím díle komorní trilogie nazvaném MLČENÍ v němž Bůh nejen mlčí, ale zcela "absentuje", zkoumá Bergman duševní a citovou krizi dvou sester: intelektuálky Ester a živočišné Anny, které se octnou ve fiktivní zemi v předválečném stavu. V intimním vhledu do jejich napjatého vztahu a tíživé osamělosti ve dvou se obnažuje jako diagnostický příznak i narušená sexualita. Tři proslavené erotické scény na svou dobu odvážně odtabuizované vyvolaly skandální reakci a vedly dokonce k obvinění režiséra z pornografie. Umělecký výraz byl tehdy při uvedení filmu lehce zastíněn diváckým "voyeurským" zážitkem. Pro Bergmana sex v MLČENÍ představoval sféru, v níž se zrcadlilo odcizení v mezilidských vztazích.

Drama se odehrává během tří hodin jednoho listopadového nedělního odpoledne. Začíná mší faráře Tomase Ericssona. Ten si uvědomuje tragicky nízký počet farníků. Farářovu pozornost si žádají zejména učitelka Märta, která je do Tomase zamilovaná a také rybář Jonas, jenž trpí fobií z atomových bomb. Tomas jim ovšem nedokáže poskytnout útěchu, neboť od smrti své ženy bojuje především s vlastními démony.(oficiální text distributora)

Příběh mladé ženy Britt, která prožije dva románky, ale když zjistí, že je těhotná, stojí před těžkým rozhodnutím.

Seriál "Všechny moje lásky" se zaměřuje na optimistický pohled na život. Hlavní hrdinkou je Marie Svobodová, která svým pozitivním vystupováním a úsměvem dokáže rozzářit každou situaci a přinést svým blízkým a okolí pocit klidu a radosti. Navzdory dramatickým a náročným životním situacím Marie ukazuje, že s humorem a lehkostí lze překonat jakoukoli překážku. Po důležité životní změně se rozhodla nezoufat a s odvahou čelí novým výzvám. Nastěhovala se do nového bytu na krásném místě a rozhodla se plně využívat života. Volný čas tráví čtením či vařením pro své dospělé děti Míšu a Ondřeje a bratra Otu. Marie si vždy najde čas i pro svou milovanou maminku Alici, kterou pravidelně navštěvuje mimo město.

Karin, trpící několika psychickými poruchami, se právě vrátila z léčebny ke své rodině. Tu tvoří otec David - spisovatel stále na cestách, manžel Martin - lékař bez schopnosti pomoci Karin s léčbou, bratr Minus - osamělý hoch s vlastními problémy. Téma odcizení, hledání lásky a víry tentokrát Bergman zasadil na komorní scénu ostrova, jejž bičuje příboj. Nelze z něj uniknout a nelze čekat změnu. Bez pomoci nejbližších se Karinin stav zhoršuje až za hranici možného návratu.(oficiální text distributora)

Ďábel má v oku oční důlek, který mu způsobila čistota farářovy dcery. Aby se ho zbavil, pošle z pekla Dona Juana, aby svedl dvacetiletou Britt-Marii a připravil ji o panenství a víru v lásku. Ta mu však dokáže odolat a vše se ještě zvrtne, když se do ní Don Juan zamiluje. Skutečnost, že nyní poprvé pociťuje lásku, ho pro ni činí ještě méně přitažlivým a Don Juan se vrací do pekla.

Soukromí detektivové John a Kajsa Hillmanovi se na dovolené pustí do pátrání po zmizelé ženě. Lidé, se kterými o ní mluví, ale začnou zničehonic umírat.

Bankéř se zamiluje do tanečnice a sežene si práci v opeře, aby jí byl nablízku. Ona ale pokukuje po slavném zpěvákovi.

Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)

Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence.

Tři nerozluční přátelé a bývalí spolužáci, Dušan, Pavol a Lucia, se rozhodnou uzavřít kapitolu svých úspěšných sportovních kariér. Každý z nich má k tomu svůj osobní důvod - ať už je to kvůli rodině, zdravotním problémům, nebo prostě potřebě nového směru v životě. Stojí nyní na prahu nové životní etapy a musejí se rozhodnout, jakou cestou se vydají dál.

Kostýmní komedie, pod jejímž fraškovitým povrchem prosvítá hlubší filosofický kontext, má odlehčenou zápletku - milostné hrátky v podání několika mileneckých dvojic, do jejichž sladké rozvernosti proniká místy hořká ironie. Není bez zajímavosti, že v době vzniku filmu prožíval režisér těžké životní období ('Když jsem jedinkrát v životě málem spáchal sebevraždu, natočil jsem Úsměvy letní noci'). Neodolatelná komedie s břitkými dialogy je důkazem, že ani Bergman nemusí být stále jen vážný.

Po patnácti letech manželství se David a Marianne odcizili. David měl poměr se svou pacientkou a Marianne se zapletla se svým bývalým milencem Carlem-Adamem, který je zároveň Davidovým nejlepším přítelem. Když Marianne cestuje do Kodaně za Carlem-Adamem, David jede stejným vlakem jako ona, takže to vypadá jako náhoda. Když spolu tráví čas, vzpomínají na svou minulost a mluví o své budoucnosti, znovu si porozumí, což vede k usmíření.

Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality.

Konec 19. století. Mladá slečna Julie žije v sídle se svým otcem. Nedávno zrušila zasnoubení, ale přitahuje ji jeden ze služebníků, Jean. Stráví spolu svatojánskou noc a vyprávějí si své vzpomínky a sny. Uvědomí si, že poměr mezi mužem z lidu a aristokratkou je nemožný, a proto plánují uprchnout do Švýcarska.

H.G. Wells, proslulý science fiction autor, je přenesen do současného Manhattanu, kde začne hon na Jacka Rozparovače v dobrodružné kočičí a myší hře. Po svém příletu do New Yorku se hrdina ocitá v naprosto novém, nebývalém světě. Brzy potkává mladou dámu, která na něj silně zapůsobí.

Ve svém raném snímku se Bergman soustředí na provinční přístavní město, kam se po letech plavby vrátí mladý námořník Gösta, který vzápětí zachrání nešťastnou Berit před jejími sebevražednými úmysly. Díky této události se mezi oběma mladými lidmi rozvine silný vztah, s jehož pomocí se chtějí odpoutat od hrůzné minulosti a pocitů osamělosti.

V dobrodružném seriálu "Messyho skvělá dobrodružství" jde o malou modrou příšerku jménem Messy, která sídlí v každém domě, kde je nepořádek. Objeví se, kdykoliv najde nepořádek v kuchyni nebo špinavé ponožky pod postelí. Messy je chlupatá bytost, která vydává typické zvuky a stále sleduje své přátele Zoe a Felixe do kouzelné země Okido. Tito dva na něj netrpělivě čekají, protože s Messym je vždy zábava. Sice trochu nepořádní, ale dokáží zvládnout naprosto cokoliv, hlavně když jim v tom pomáhají jejich vědeckí přátelé Zim, Zam a Zoom. Ti vlastní laboratoř na prodlužovacích nohách, odkud mohou vzlétnout na Měsíc, nebo změnit hlas. Okido je země plná dobrodružství a legrace, kde se naučíte vše o gravitaci, mateřském jazyce a mnohém dalším.

Po nepříliš úspěšném debutu Krize (1946) si tentokrát vzal Bergman ke zpracování divadelní hru norského autora Oscara Braathena Dobří lidé. Prší nám na lásku je jakousi sociální pohádkou, ve které nezaměstnaný chlapec z města potkává půvabné venkovské děvče. Zamilují se do sebe a snaží se žít normální život zamilovaných. Nic však není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Předsudky okolí jsou k bývalému trestanci a k těhotné svobodné dívce nemilosrdné a jejich vztah se musí podrobit prvním velkým zkouškám, při kterých se projeví jejich skutečný charakter.

Film pojednává o životě Dorotea Aranga, který se proslavil jako "Pancho Villa", respektovaný velitel a důležitý aktér mexické revoluce. Přestože Arango začal svoji dráhu na ne zrovna legální cestě, jeho ambice být více než obyčejný život ho formovaly natolik, že zasáhl historii. Tato touha mu však přinesla také mnoho nebezpečných a mocných protivníků toužících po pomstě.

Herc Rupert Everett vycestuje do Británie, Holandska, Francie a Izraele s cílem najít vysvětlení na otázky: Proč se sex kupuje a prodává? Ve dvoudílné sérii míří svou pozornost na neobvyklou stránku nejstaršího povolání na světě. Dává nahlédnout do života lidí, kteří se prostitucí na ulici, luxusních společníků a společnic s astronomickým ceníkem a také těch, kdo za sexuální služby platí.

an-Erik je v posledním ročníku gymnázia a čeká ho maturita. Největší hrůzu má jako spousta jiných ze sadistického latináře Caliguly, který si na něj obzvlášť zasedl. Jednoho večera potká Jan-Erik trafikantku Berthu. Jelikož je silně opilá, doprovodí ji Jan-Erik domů. Bertha je vyděšená a bojí se, že ji někdo pronásleduje. Oba mladí lidé se sblíží. Jednoho dne však Jan-Erik najde Berthu mrtvou v jejím bytě a v předsíni se skrývá profesor Caligula...

Bratři Johan a Erik s rodinami si jako sousedi žijí venkovskou idylku. Jednoho dne ale Erika dostihnou jeho velké dluhy.

Gösta Berling se jmenuje z církve vyobcovaný kněz, pro nějž mají ženy slabost. On však nezná jiné pohnutky a cíle než své vlastní a své příznivkyně z nejvyšších společenských kruhů skandalizuje a ničí. První polovina snímku se věnuje expozici a představení jednotlivých charakterů, druhá část se honosí dramaticky vypjatými sekvencemi, jako je např. útěk milenců v saních přes zamrzlé jezero před smečkou vlků. Obrazovou lyriku podtrhuje umělecká práce se světlem, nejpatrnější snad ve scénách se začínající

Snímek je dokumentární rekonstrukcí mapující dějiny čarodějnictví. Skládá se z několika částí, které se na čarodějnice, ďábly, báchorky a pověry dívají různými pohledy. Představují rytiny a písemné památky, další hrané části zachycují středověké postupy, nápoje lásky, hony na čarodějnice, čarodějnické léčení, zkrátka vše, co s čarodějnictvím souvisí. Celé vyprávění působí velice realisticky a důvěryhodně, ale současně diváka pobaví svou lehkou ironií.

V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie.

Společenská sexuální komedie si duchaplně pohrává s kacířskou myšlenkou, zda instituce manželství a monogamie, jimž se západní civilizace upsala, nejsou tím nejhorším omylem spáchaným na přirozenosti lidského druhu. Romantické propletence milostných situací ve snímku vytváří šest žánrově příznačných postav – nudný, do své práce zahleděný manžel, jeho frivolní žena, flirtující dívka, atraktivní bohém, bohatý šlechtic a roztržitý profesor. Scénář virtuózně mísí prvky cine-komedie (výmluvná gesta, stupňované gagy) i společenské komedie (prudké změny emocionálních nálad a vztahových loajalit) a elegantně přivádí vyznění k lehkovážné amoralitě.