Nejnovější filmy z roku 1991 Voyo

Dvě malé školačky Petra a Veronika bydlí na jednom pražském sídlišti a ze všeho nejraději si chodí hrát k tetě Emě, žijící v malém domku se zahradou poblíž sídliště. Právě tady najdou ve sběru starou knihu plnou receptů a když podle jednoho z nich vaří, zjistí, že to není jen tak obyčejná kuchařka, ale čarodějnická kniha plná receptů na kouzelné lektvary. Navaří tedy do zásoby různá zvětšovadla, zmenšovadla a měnidla a pustí se do experimentování, které v okolí způsobí pořádný zmatek.

Snímek Žebrácká opera je adaptací stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, kterou uvedl režisér Jiří Menzel v roce 1990 na jevišti Činoherního klubu. Známé téma o totalitních mechanismech bylo zpracované už v roce 1728 Johnem Gayem a o dvě stě let později Bertoltem Brechtem. Příběh je zasazen do dvacátých let, ale mohl by se samozřejmě odehrávat kdykoli. Hra má precizní dramatické vyklenutí a dlouhé, hutné monology. Práce Jiřího Menzela spočívala ve zvizuálnění předlohy a v nutném krácení textu. Scénosled je částečně pozměněný. Atmosféru na pomezí divadla a reality předznamenává kreslená opona pod úvodními titulky. Spojením Havlova brilantního textu s Menzelovým filmařským uměním vzniklo dílo, které diváka pobaví hravostí a okouzlí atmosférou.

Moderní pohádka, která spojuje pohádkové prvky se současnou životní realitou a je zároveň i filmem o filmu. Děj se odehrává v barrandovském studiu. Devítiletá Maruška čte ve škole slohovou práci o tom, jak byla se třídou na exkurzi ve filmových ateliérech a jak se tam setkala s opravdovským" černokněžníkem, který byl ovšem hrozně zapomnětlivý. Ona a její kamarád Honzík dostali do rukou jeho kouzelnou kouli, kvůli níž se stalo plno neuvěřitelných věcí...

Hrdiny strašidelné komedie jsou dvě dvanáctileté děti, které se s ostatními léčí v přírodní jeskyni z alergií vyvolaných zhoršeným životním prostředím průmyslových měst. Děti v pobočné jeskyni objeví tajné skladiště nejrůznějších sprejů, odcizených z nákladního vagónu, a svedou zde urputný a nakonec vítězný boj s třemi zlými freonovými duchy, jejichž pochoutkou jsou právě spreje v utajené jeskynní zásobárně...

Český film Pějme píseň dohola je dílem debutujícich scenáristů Jana Hřebejka a Petra Jarchovského, debutujícího režiséra Ondřeje Trojana a debutujícího kameramana Asena Popova - všichni jsou studenty nebo nedávnými absolventy FAMU, všichni na sebe upozornili už školními pracemi. Jejich "retrospektivní epopej" z prostředí pionýrského tábora, jemně protkaná mělkýmí vztahy, čaromocnými láskami a vešmi, je kuriózní "generační" výpovědí našich nejmladších fiImařů. Vypráví o tom, co v minulosti dobře poznal téměř každý z jejich vrstevniků: někdy veselé, někdy trapné organizované volno na letních pionýrských táborech. V mozaice bláznivých příhod vystupují vedle dětí z nejstarších oddílů i typizované postavy dospělých - krásná, ale prudérní zdravotnice Vendy, stydlivý praktikant Ondra, primitivní svalovec Bob, alkoholický vedoucí Bušek, nezodpovědný správce Čada. Chronologické vyprávění je ozvláštněno oddělením časových úseků nástěnkovými koIážemi Davida Vávry.

Děj filmu, v němž se mísí prvky hraného dokumentu s prvky fantaskními, se začíná odvíjet v r. 1984, kdy je známé rockové skupině Pražský výběr po pětiletém zákazu umožněno veřejně vystupovat. V příběhu se prolínají tematicky, poeticky i technicky odlišné vrstvy: filmově ztvárněné písničky a vnější obraz života skupiny, dále zachycení jejích vnitřních problémů, uměleckých i mezilidských konfliktů, ideologických represí a tvůrčích i lidských traumat z toho vyplývajících. Kvůli vážnému poranění baskytaristy a zesílenému nátlaku z vyšších míst se skupina na čas rozpadá. Další koncert se uskuteční až po 2 letech, 16. listopadu1989.

Ve třetím pokračování bláznivých letních komedií se podíváte nejen do známé jihočeské vísky Hoštice, ale s jejími svéráznými obyvateli také do Itálie. Tam se totiž vypravili na pozvání družebního italského zemědělského družstva, jehož zaměstnanci se na oplátku chystají do Hoštic. Zatímco v první části filmu se můžete bavit neochotou přizpůsobit se místním poměrům či nezdařenému únosu naplánovaném zhrzenou Milenou a Evíkem, ve druhé části se rozjíždí ztřeštěná snaha zvelebit zanedbanou vesnici a "přiblížit" ji světu, čehož se má dosáhnout především zbudovaním nudistické pláže. Jak už to ovšem bývá, objeví se italská delegace v nejméně vhodnou chvíli. Kupodivu se jim zanedbané hospodářství družstva zalíbí natolik, že navrhnou uchovat jej jako skanzen.

Mladý inženýr přichází na své první působiště se záměrem pracovat, což se však v bizarních poměrech éry posledních let totalitní křeče ukáže být šokujícím výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu běh "místních" dějin, a tak společenské zlo zosobněné nekompetentními šéfy je aktuálně svrženo spravedlivě rozhořčeným, probuzeným davem a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, obrácené naruby.

Osudy otce a syna Horáčkových, tentokrát si ovšem prohodili úlohy. Jirka se oženil, usadil a dospěl, zatímco s jeho otcem jsou problémy, neboť jej postihla „druhá míza“ a s pocitem, že mu ujíždí poslední vlak, naváže vztah se striptérkou Álou, barví si vlasy, ale hlavně se mu líbí hezká a milá zdravotní sestra Lucie. Přestože se chová tak, až se ostatním zdá, jako by mu přeskočilo, všechno samozřejmě dobře dopadne.

Je krátce po válce a do chlapecké třídy jedné ze škol na předměstí Prahy chodí také desetiletý Eda Souček se svým kamarádem Tondou. Stejně jako ostatní spolužáci, také Eda s Tondou zcela ignorují pokusy rezignované učitelky Maxové o výuku a spíš než o učivo se zajímají o barvu jejích kalhotek. Není divu, že se učitelka jednoho dne zblázní a na její místo nastoupí nový učitel. Jmenuje se Igor Hnízdo a vymyká se všem učitelům, které kluci do té doby poznali. Chodí ve vojenské uniformě, na opasku má opravdovou pistoli a okamžitě zavede ve třídě tuhý režim, jehož součástí jsou také velmi svižná rákoska a poutavá vyprávění o válečných zážitcích, kterými učitel prokládá probíranou učební látku…

Deset let po neúspěšném pokusu zabít Sarah Connorovou, matku budoucího vůdce lidstva ve válce proti strojům, se do Los Angeles vrací z budoucnosti nový Terminátor, typ T-1000, aby zlikvidoval už narozeného Johna Connora. Dospělý Connor v roce 2029 na svoji ochranu posílá do minulosti druhého terminátora T-800. Oba stroje nezávisle na sobě pátrají po malém Johnovi. Chlapec zjišťuje, že T-800 je naprogramován na jeho ochranu a s jeho pomocí osvobodí svou matku z psychiatrického ústavu, kde je léčena z údajné schizofrenie. T-800 oběma vysvětluje, co přinese budoucnost. Tu je však možné změnit...a při tom všem hrdiny stíhá nemilosrdný a zřejmě nezničitelný T-1000.

Hrdinou neradostného i když převážně humorného pohledu na vojenský život v roce 1953 je rotný Dany Smiřický (s autobiografickými rysy J. Škvoreckého), potýkající se společně se svými kamarády s tupostí a "buzerací" důstojnického sboru. Popisuje Danyho milostnou avantýru s manželkou jednoho z důstojníků, Janinkou Pinkasovou, jeho vzpomínky na nepřístupnou pražskou dívku Lizetku, a především to, jak s přehledem vzdoruje důstojnické blbosti, útočící ze všech stran.

Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá.