Je možné, že jsme se dočkali českého filmu, který se pevně a s jistotou usadil ve svém žánru, a zároveň to není trapné. Mladý režisér Robert Hloz se svým týmem dokázal, že i přes českému diváku povědomé kulisy lze vytvořit vizi budoucnosti, která jako fantazijní svět divákovi poslouží stejně spolehlivě jako Saturnin.
Film Bod obnovy je situován do blízké budoucnosti roku 2041. Vrůstající chaos na světě má na svědomí stále více násilných smrtí. Lidé mají možnost zálohovat sami sebe, aby v případě nepřirozené smrti mohli být znovu oživeni. Monopolní korporace, která bod obnovy zajišťuje, tak naplňuje věčnou touhu lidí po životě bez rizika. Hlavní hrdinka agentka Em ale začne vyšetřovat případ vraždy, kdy byly pravidla pro znovuoživení porušena. Pomalu se tak skládá příběh o vytváření umělých nepřátel, proti kterým je třeba bojovat, aby byl status quo systému zachován.
Obsazení filmu Andrea Mohylová, Matěj Hádek, Václav Neužil ml., Milan Ondrík, Karel Dobrý, Agáta Kryštůfková, Katarzyna Zawadzka, Jan Vlasák, Iveta Dušková a Richard Stanke. Speciálně herečka Andrea Mohylová ukázala v roli agentky Em své přednosti a určitě ji v budoucnu uvidíme v dalších skvěle zahraných rolích.
Apokalyptickou představu temné budoucnosti tvůrci rozvíjejí s přehledem mileniálů. Výběr povědomých lokací, na které jsou v postprodukci naroubovány odvážné a opravdu zdařilé architektonické nápady, budí nadšení, problém je, že v těchto kulisách se pohybují trochu záhadné postavy se záhadnými životy. O nich se pohříchu nic moc nedozvíme. Trochu to vypadá, jako by tvůrcům tento důležitý aspekt zůstal až několikátý v pořadí. V případě několika let opečovávaného projektu to vypadá jako nevyužitá příležitost. Bohužel. Žádná scéna o postavách nic neřekne, a tak divákovi nezbývá nic jiného, než soustředit se na futuristickou Prahu.
To, že korporace má jenom zlé a manipulativní úmysly, je zřejmé hned, jak se na scéně objeví démonický Karel Dobrý jakožto její ředitel. Ale zase, jeho schopnosti dodat filmu hrozivě ušlechtilé zlo nejsou nijak využity. Jedna scéna na začátku a jedna scéna na konci je prostě málo. Stejně tak neznáme širší rámec roku 2041. Lidé na ulicích se pohybují jenom jako stafáž, z pohybujících se novinových titulků zůstane jenom nápad. Dialogy zůstaly také popelkou. Šustí strojenosti a nepřirozeností, což s postupujícím časem paradoxně vadí méně a méně – a to díky zvuku a obrazu.
Zvuk má svědomí Jan Šléška, skrze něhož získáváme klaustrofobní pocit nevyzpytatelné budoucnosti. A pak že pražská FAMU nevychovává kreativní profesionály. Robert Hloz zase studuje filmovou školu ve Zlíně, přičemž se po studiu filmu v Jižní Koreji nachomýtl k celosvětovým reklamám na LG. Někde tam lze vysledovat cit pro dokonalou vizualitu přesně v duchu světových trendů.
Jenže filmu chybí gradace nebo příběhové zvraty. Notabene když dvacet minut před koncem je jasno, jak film dopadne. Takže poslední část snímku je jenom takový vizuální a atmosférický oddych. Přesto musíme konstatovat, že se objevil velmi zajímavý žánrový počin, který vyčnívá nad dosavadní tuzemskou produkcí.
Každopádně stojí film Bod obnovy za návštěvu kina (premiéra 21.9.2023), kde se určitě nudit nebudete.
