Jako někdo, kdo si opravdu užil videohru Until Dawn, jsem na filmovou adaptaci režiséra Davida F. Sandberga šel s pořádnou dávkou zvědavosti a nadšení. Už marketing naznačoval, že film nebude přímým převyprávěním příběhu ze hry. Místo toho si snímek bere ducha a atmosféru originálu a vytváří nový příběh, který přesto dokonale zapadá do stejného děsivého světa.
Hned od prvních minut bylo jasné, že Sandberg dobře chápe, co dělalo hru nezapomenutelnou – napětí, atmosféru a upřímnou lásku k hororovému žánru.
Úvod neztrácí čas – parta přátel vyráží do odlehlého údolí, kde před rokem zmizela sestra jedné z nich. To, co začíná jako klasický slasher, se rychle mění v něco mnohem nepředvídatelnějšího.
Po první sérii brutálních vražd se postavy probouzejí zpět na začátku. Ale nečekejte žádné Na Hromnice o den více – pokaždé, když se příběh resetuje, mění se pravidla, vrah i samotná atmosféra.
Jedna smyčka působí jako klasický slasher z 80. let, další připomíná temný monster horor. Je to chytrý, meta přístup, který působí jako procházka hororovým bludištěm v strašidelném domě.
Skvělé praktické efekty a nečekaná kreativita
Co mě opravdu potěšilo, bylo, jak Sandberg a jeho tým vsadili na praktické efekty. Gore scény jsou naprosto přehnané a designy monster opravdu děsivé. Film si klade za cíl, aby se diváci svíjeli v křeslech nepohodlím – a daří se mu to.
Ačkoli ve filmu najdeme pár klasických leknutí, je to především kreativita příběhu a nepředvídatelnost jednotlivých smyček, co vás udrží přikované k obrazovce. Nikdy nevíte, jaký styl hororu přijde příště – a právě tato nejistota dává filmu potřebný šmrnc.
Zábavné postavy a svižné tempo
Příběh zůstává hravý, aniž by ztratil pocit reálného nebezpečí. Je fascinující sledovat, jak se postavy pokoušejí „obehrát“ vlastní smrt – zatímco si postupně uvědomují, že jejich šance na přežití se tenčí.
Postavy nejsou nijak hluboce propracované, ale jsou zábavné na sledování. Herecké obsazení – Ella Rubin, Michael Cimino, Ji-young Yoo, Odessa A’zion, Peter Stormare, Maia Mitchell a Belmont Cameli – odvádí skvělou práci. Všichni se naplno ponořili do chaosu a energie filmu z toho jen těží.
Verdikt
Until Dawn funguje jako pocta hororovému žánru i jako nezávislá, krvavá jízda. Ať už jste původní hru hráli, nebo ne, svižné tempo a skákání mezi různými hororovými styly dělá z filmu perfektní krvavou zábavu. Je chaotický, hlasitý, chytrý a dobře ví, čím chce být – a já jsem si to neskutečně užil!
