Na obrazovce působila Teorie velkého třesku jako lehký a bezstarostný sitcom o skupině mimořádně chytrých přátel, kteří řeší vědu, lásku i každodenní trapasy. V zákulisí ale natáčení často připomínalo spíš vyčerpávající práci než pohodovou televizní zábavu. Herci museli zvládat opakované záběry, nepohodlí ve stísněných kulisách, komplikované osobní situace i fyzickou bolest. Právě díky tomu však vznikla iluze, která na diváky fungovala dlouhá léta téměř dokonale.
Schodiště které ve skutečnosti nevedlo nikam
Jedním z nejznámějších míst seriálu je dům s nefunkčním výtahem, kvůli němuž postavy neustále šlapou do vyšších pater po schodech. Mnozí diváci si mohli myslet, že ateliéry ukrývají rozsáhlé kulisy činžáku. Realita byla mnohem skromnější. Produkce si vystačila s jediným krátkým schodištěm, které mělo jen několik stupňů. Po natočení části scény se vše zastavilo, upravila se výzdoba stěn a stejný prostor znovu předstíral jiné patro.
Herci tak opakovaně běhali nahoru po pár schodech, zastavili se u stěny a před kamerou dál hráli, jako by za sebou měli dlouhý výstup. V záběru to působilo přirozeně, ale ve skutečnosti šlo o přesně načasovaný trik. Navíc se vše odehrávalo ve velmi těsném prostoru, kde byl štáb i herci namačkaní vedle sebe.
Když televizní večeře nebyla jen rekvizitou
V mnoha seriálech se jídlo na stole pouze tváří lákavě a herci ho ve skutečnosti nejí. Tady se tvůrci snažili o větší věrohodnost. Když si postavy objednaly čínu, burgery nebo jiné jídlo, herci je často opravdu jedli. To znělo dobře pro výsledný obraz, ale méně příjemné to bylo během natáčení, kdy se jedna scéna opakovala znovu a znovu.
Někteří představitelé se proto snažili jen nenápadně posouvat sousta po talíři, aby se nepřejedli. Kaley Cuoco ale šla opačnou cestou. Pokud měla Penny působit jako někdo, kdo si jídlo skutečně užívá, herečka si na natáčení schválně nechávala hlad. Díky tomu vypadaly její reakce před kamerou přirozeněji. Takový přístup ale znamenal, že celý den podřizovala svůj režim několika minutám před objektivem.
Romantika po rozchodu
Velkou zkouškou profesionality byl vztah Kaley Cuoco a Johnnyho Galeckiho. V soukromí spolu nějaký čas chodili, ale svůj románek dlouho tajili. Nechtěli, aby osobní život zasahoval do vnímání seriálu nebo narušil fungování týmu. O to složitější bylo, že po jejich rozchodu pokračoval scénář v romantické linii Penny a Leonarda.
V době, kdy jejich postavy prožívaly zamilované chvíle, museli oba herci před kamerou hrát blízkost, polibky i partnerskou chemii, zatímco mimo záběr řešili konec skutečného vztahu. Přesto to zvládli bez veřejných konfliktů a uchovali si vzájemný respekt. Právě takové situace ukazují, jak velký kus hereckého řemesla se za sitcomovou lehkostí skrýval.
Sheldonův génius a skutečný život
Jim Parsons se stal díky Sheldonovi televizní ikonou, ale sám opakovaně přiznával, že jeho skutečné zájmy jsou od postavy dost vzdálené. Složité fyzikální pojmy, odborné formulace i odkazy na sci fi kulturu se učil především mechanicky, podobně jako text básně. To, co Sheldon pronášel s naprostou samozřejmostí, musel herec pečlivě memorovat, aniž by vždy přesně rozuměl významu jednotlivých termínů.
Zajímavý kontrast představovala Mayim Bialik. Ta na rozdíl od většiny kolegů měla skutečné vědecké vzdělání a držela doktorát z neurovědy. Není tedy divu, že se někdy podílela i na kontrole odborných detailů, aby dialogy a narážky působily co nejpřesněji.
Jak vzniklo slavné Bazinga
Výraz Bazinga dnes patří k nejslavnějším hláškám seriálu, přesto se nezrodil jako pečlivě naplánovaný motiv. Původně šlo o interní žert v tvůrčím týmu. Jim Parsons si tohle slovo oblíbil během zkoušek a začal ho používat jako pointu Sheldonových vtípků. Tvůrce nápad zaujal a z drobné improvizace se stal rozpoznatelný symbol celé postavy.
Je až pozoruhodné, že náhodně převzatý interní fór získal celosvětovou známost a pronikl daleko za hranice seriálu. Podobné momenty ukazují, že některé nejsilnější popkulturní prvky nevznikají u stolu při plánování, ale úplnou náhodou.
Detaily, které většina diváků přehlédla
Seriál byl plný nenápadných odkazů. Jedním z nejdojemnějších byla fotografie umístěná na lednici v bytě Sheldona a Leonarda. Připomínala herečku Carol Ann Susi, jejíž hlas proslavil Howardovu matku. Paní Wolowitzová se téměř nikdy neukázala, přesto se stala legendární postavou právě díky hlasu, který se ozýval z vedlejší místnosti. Po smrti herečky zůstala drobná pocta součástí kulis až do konce seriálu.
Písnička která přinesla právní potíže
Zdánlivě nevinná ukolébavka Soft Kitty patřila k nejoblíbenějším motivům celého sitcomu. Když ji Penny zpívala nemocnému Sheldonovi, šlo o jednu z nejněžnějších opakujících se scén. Jenže právě tento popěvek způsobil produkci komplikace. Ukázalo se, že text má starší původ a jeho využití vedlo k právnímu sporu o autorská práva.
Výsledkem bylo, že se písnička na čas ze seriálu vytratila. Až později se vše podařilo vyřešit a motiv se mohl vrátit. I tak je to připomínka toho, že i drobný detail může u velké televizní produkce vyvolat nečekané následky.
Penny mohla vypadat úplně jinak
Dnes si jen těžko lze představit, že by sousedkou vědců nebyla právě sympatická Penny. V úplně rané verzi seriálu ale tato postava v podstatě neexistovala v podobě, jak ji diváci poznali. Tvůrci původně počítali s jiným charakterem, který měl být tvrdší, cyničtější a mnohem méně vstřícný. Testovací publikum však na takové pojetí nereagovalo dobře.
Proto došlo k zásadní změně a zrodila se laskavější, přístupnější hrdinka, která vyvažovala svět excentrických fyziků obyčejností i empatií. Právě tato úprava se ukázala jako klíčová pro úspěch celého seriálu.
Zranění schované mimo záběr
Mayim Bialik si během natáčení prošla i velmi náročným obdobím po autonehodě, při níž si vážně poranila ruku. Do práce se ale vrátila brzy a štáb musel hledat způsoby, jak zranění skrýt, aby nenarušilo kontinuitu seriálu. Kamera ji proto často zabírala za předměty, u kuchyňské linky nebo tak, aby obvazy nebyly vidět.
Divák si ničeho nevšiml, ale za každým takovým záběrem byla pečlivá organizace a hereččina odolnost. Hrát přirozeně, když člověk cítí bolest, je totiž mnohem těžší, než se může z pohodlí obýváku zdát.
Věda na tabuli byla skutečná
Jedním z důvodů, proč si seriál získal respekt i u části akademického publika, byla poctivost v detailech. Rovnice, nákresy a vzorce na tabulích nebyly náhodně načmárané symboly. Na jejich podobu dohlížel odborník z univerzitního prostředí, který zajišťoval, aby vše odpovídalo reálné fyzice. Občas přidával i odkazy na aktuální výzkum nebo drobné vtípky určené těm, kdo se ve vědě skutečně orientují.
Teorie velkého třesku tak nestála jen na humoru a výrazných postavách. Její síla byla i v tom, že za lehkou formou se skrývala mimořádně pečlivá práce, kterou běžný divák často vůbec nepostřehl.
Zdroj: TV Guide, People
