Seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka odhaluje experiment, který tehdy v Československu neměl srovnání

Seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka patří k nejpozoruhodnějším televizním projektům 80. let. Třináctidílné dílo podle scénáře Jaroslava Dietla a v režii Františka Filipa se sice tvářilo jako běžný seriál z hotelových kuchyní, ve skutečnosti ale šlo o odvážný pokus přenést princip slavného Kinoautomatu na televizní obrazovku. Diváci totiž neměli jen pasivně sledovat příběh kuchaře Svatopluka Kuřátka, ale v klíčových chvílích rozhodovat, jak se zachová.

Právě to udělalo ze seriálu malý fenomén. V době, kdy neexistoval internet ani moderní interaktivní televize, působila možnost hlasovat o ději téměř neuvěřitelně. Vysílání probíhalo jednou měsíčně a bylo spojeno s přímým přenosem ze studia, kde sedělo asi 65 diváků vybavených hlasovacími zařízeními se dvěma tlačítky. Později se tvůrci pokusili zapojit i publikum doma, což se stalo jednou z největších legend celého seriálu.

Hlasování ano, ale skutečný vliv jen částečný

Jedna z nejzajímavějších skutečností je, že divácké rozhodování bylo do značné míry jen iluzí. Natočeny byly vždy dvě varianty konkrétního zlomového okamžiku, ale hned v další scéně se děj zase vrátil do předem připravených kolejí. Jinými slovy, ať už se Svatopluk rozhodl jakkoli, seriál pokračoval dál směrem, který určili scenáristé.

To ovšem neubralo pořadu na přitažlivosti. Naopak. Diváci měli pocit, že jsou součástí dění, a to stačilo k tomu, aby se z vysílání stala společenská událost. Podle dobových vzpomínek se do hlasování zapojovaly až dva nebo tři miliony lidí. Mnozí navíc zpočátku ani nevěřili, že sledují skutečně živě moderovaný pořad.

Seriál byl ve své době výjimečný tím, že nabídl pocit volby, i když skutečný příběh zůstával pevně v rukou tvůrců.

Rozsvěcení žárovek a legendy kolem energetického dispečinku

K nejznámějším zajímavostem patří způsob, jakým měli hlasovat diváci doma. Pořad pracoval s nápadem, že lidé po celé republice rozsvítí nebo zhasnou světla a energetický dispečink podle změny odběru vyhodnotí výsledek. Zní to jako geniální nápad, jenže v praxi bylo takové měření velmi problematické. Ve skutečnosti rozhodovalo hlavně publikum ve studiu, případně se sledovalo rozsvěcování oken na vybraném místě, například na sídlišti v pražských Bohnicích.

Tahle technická mystifikace ale k atmosféře seriálu patřila. Dodávala mu punc velké televizní události, při níž se údajně spojuje celá republika. Když technika selhala, hlasovalo se prý i obyčejně zdvižením ruky, což jen potvrzuje, jak pionýrský a improvizovaný celý projekt byl.

Josef Dvořák jako kuchař, který prý vařit neuměl

Hlavní roli Svatopluka Kuřátka ztvárnil Josef Dvořák a dnes si už seriál bez něj nelze představit. Přitom se traduje, že postava byla původně psána pro Josefa Abrháma. Ten se ale údajně obával náročného formátu s živými vstupy a role nakonec připadla Dvořákovi. Pro seriál to byla výhra, protože právě jeho civilní komika a schopnost působit jako obyčejný chlap dodaly Kuřátkovi lidskost i humor.

Zábavnou perličkou je, že Josef Dvořák sám přiznal, že ve skutečnosti vařit moc neuměl. Aby před kamerou působil jako profesionál, musel projít rychlokurzem kuchařského řemesla. I díky tomu se při natáčení odehrála řada komických situací, které herci i štáb později rádi vzpomínali.

Slavné tváře i drobné detaily, které stojí za pozornost

Seriál dnes fascinuje i obsazením. Vedle Josefa Dvořáka se v něm objevila celá plejáda známých jmen jako Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Josef Somr, Gabriela Vránová, Radoslav Brzobohatý, Petr Haničinec, Pavel Zedníček nebo Libuše Šafránková. Pro dnešního diváka je zábavné sledovat i tehdy mladé herce, například Davida Matáska či Dagmar Veškrnovou.

Zajímavostí je také účast Ivana Luťanského v šestém díle. Protože herec tragicky zemřel už v roce 1983, je zřejmé, že alespoň část seriálu vznikala dříve, než se běžně uvádělo. Produkce tak probíhala v letech 1983 a 1984, přestože vysílání přišlo až v roce 1985.

Fanoušci rádi připomínají i drobné kuriozity v jednotlivých epizodách. V prvním díle se například objeví dnes už téměř zapomenutý kuchařský pojem režon, tedy zařízení na ohřev jídla ve vodní lázni. V jiné scéně zase zazní slovní hříčky a narážky, které dnes působí nečekaně odvážně. Právě podobné detaily dělají ze seriálu víc než jen dobovou pracovní moralitu.

Kde se natáčelo a co diváci často přehlédnou

První část příběhu vznikala v prostředí hotelu Slovan ve Špindlerově Mlýně. Karlovarské epizody se natáčely v Grandhotelu Moskva a závěrečné pražské díly využily jako exteriér hotel Panorama na Pankráci. Interiéry interhotelu Vltava pak vznikaly v tehdejším Paláci kultury, dnešním Kongresovém centru. Pozoruhodné je, že na některých místech se natáčelo za plného provozu, což dodává scénám autentickou atmosféru skutečných hotelových provozů.

Za zmínku stojí i titulní píseň, kterou nazpíval Waldemar Matuška. Po jeho emigraci v roce 1986 však jeho jméno ze závěrečných titulků zmizelo. I to je typický doklad doby, v níž seriál vznikal a žil dál v reprízách.

Repríza po letech a DVD s neviděnými variantami

V roce 1998 se seriál vrátil na obrazovky v upravené podobě pod názvem Rozpaky kuchaře Svatopluka po 14 letech. Josef Dvořák tehdy diváky provázel spolu s Kateřinou Macháčkovou a hlasovalo se přes audiotex. Šlo už o jinou dobu i jiný rytmus televizní zábavy, přesto se znovu ukázalo, jak silnou stopu původní projekt zanechal.

Pro sběratele a milovníky televizní historie je velkou lahůdkou DVD vydání, které obsahuje nejen původní verzi s dobovým hlasováním, ale také alternativní scény, na něž při vysílání vůbec nedošlo. Některé varianty tak mohli diváci spatřit až po mnoha letech. Teprve tehdy se naplno ukázalo, jak pečlivě byl celý interaktivní mechanismus připraven.

Proč seriál dodnes baví

Rozpaky kuchaře Svatopluka nejsou jen nostalgickou vzpomínkou na televizní experiment socialismu. Jsou i obrazem doby, pracovních vztahů, hotelového provozu a tehdejší víry, že televize může diváka aktivně vtáhnout do děje. A i když byla možnost volby spíš chytrou iluzí než skutečnou mocí, právě tahle hra s publikem dělá ze seriálu dodnes výjimečnou podívanou.

Možná právě proto na něj lidé stále vzpomínají. Není to jen příběh kuchaře, který stoupá od horské chaty až k pražskému interhotelu. Je to také příběh televize, která se na chvíli pokusila být interaktivní dávno předtím, než se z interaktivity stalo běžné slovo.

Zdroj: Česká televize, ČSFD, Aktuálně, WIkipedia

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Více o autorovi