Jako člověk, který vyrůstal na akčních filmech osmdesátých let, jsem dlouho vnímal první díl Ramba jen jako start kultovní série plné výbuchů, mačet a nekonečných zásob střeliva. Až později mi došlo, jak moc je Rambo I odlišný od svých dalších pokračování. V zásadě jde o psychologické drama s akčními prvky, v němž se John Rambo neukazuje jako nezničitelný stroj na zabíjení, ale jako veterán, který se nedokáže začlenit do společnosti a znovu naráží na stejné nepřátelství, které zažil v džungli Vietnamu.
Film si zachoval nečekaně věrný otisk knihy Davida Morrella, ačkoliv Sylvester Stallone provedl zásadní úpravy scénáře. Z jeho rozhodnutí Rambo v první části série nikoho vědomě nezabije, čímž dostává charakter mnohem citlivější dimenzi, než jakou později známe z bombastických sequelů. Pod povrchem drsné survival podívané tak probublává kritika poválečné Ameriky a jejího zacházení s veterány, která pochází přímo z literárního originálu.
Inspirace z Route 66 i skutečných traumat veteránů
David Morrell nikdy neskrýval, že k postavě Ramba ho přivedly dva silné zážitky z mládí. Prvním z nich byl jediný díl seriálu Route 66, který narušil jinak dobrodružný tón epizod. Objevil se v něm voják, jenž se nedokázal psychicky vrátit do běžného života. Morrella tehdy překvapilo, jak hluboce na něj postava zapůsobila. Netušil, že právě v této epizodě klíčil základ pro pozdější román, který se stane světovým fenoménem.
Druhou inspirací se stali skuteční veteráni z jeho univerzitních kurzů. Morrell popisuje noční můry, úzkosti, přehnané reakce na hluk i problémy s fungováním ve společnosti. V době, kdy PTSD ještě nebylo pojmenováno, hovořil o jejich stavu jako o „shell shock“, tedy šoku z bojového nasazení. Když se tito muži snažili žít běžný život, neustále je pronásledovala minulost, která je nutila reagovat jako na bitevním poli.
Audie Murphy – nejodvážnější voják druhé světové války jako předobraz Ramba
Třetí klíčovou inspirací byl pro Morrella Audie Murphy – skutečný voják, který se stal nejvyznamenanějším americkým hrdinou druhé světové války. Murphy sám poté trpěl těžkou formou posttraumatické poruchy, spal s pistolí pod polštářem a probouzel se hrůzou z bitevních vzpomínek. Morrell si uvědomil, že za každým hrdinským příběhem se může skrývat člověk, který už nikdy nebude žít všední život.
Z kombinace těchto zážitků se zrodil archetyp – voják, který je ve válce smrtelně účinný, ale v míru se stává nebezpečný spíše sobě než ostatním. Právě v této myšlence vznikl Rambo. Ne jako ikona akce, ale jako tragická postava, zrcadlo psychických ran celé generace vojáků.
Hollywood z Ramba udělal hrdinu, ale první film si držel literární kořeny
Když Stallone dostal příležitost hrát Ramba, požadoval možnost upravit scénář. Chtěl z něj udělat více lidskou postavu a zachovat určitou nevinu, která bude v ostrém kontrastu k tomu, jak se k němu společnost zachová. Například nechal odstranit scény, kde Rambo bezhlavě zabíjí policisty, a vyškrtal i komické repliky, které by z filmu udělaly parodii.
Výsledkem je film, který působí jako dva světy v jednom těle. Na jedné straně nabízí drsné scény pronásledování, pastí a přežití v divočině. Na té druhé straně ale nese tíhu Morrellových zkušeností s veterány, jejichž bolest vyústí v Rambově závěrečném monologu – jednom z nejrealističtějších ztvárnění poválečného traumatu, jaké kdy akční film nabídl.
Rambo I je o něčem mnohem hlubším než jen o přežití v lese
Když se na Ramba dívám dnes, chápu, proč se stal kultem. Ne proto, že by nabízel nejvíc akce nebo největší exploze, ale protože je vlastně dvouvrstvým filmem. Může ho sledovat divák, který chce vidět chytrého vojáka porážejícího nedisciplinované policisty v lese, ale může ho sledovat i člověk zajímající se o to, co válka udělala s celou generací mužů.
Ve všech pozdějších filmech Rambo bojuje s armádami a diktátory. V Rambo: První krev bojuje sám se sebou, svou minulostí a systémem, který ho přestal potřebovat. A právě proto je tento film i dnes jedním z nejlepších a nejhodnotnějších akčních dramat, jaká kdy Hollywood natočil.
Zdroj: Lionsgate, Slashfilm
