Proč by měl nový Vetřelec vs. Predátor vzniknout pod vedením Dana Trachtenberga

Za poslední roky se značka Predátor otřásla v základech, ale Dan Trachtenberg ji dokázal znovu vrátit mezi špičku sci-fi akce. Po úspěchu filmu Prey z roku 2022 režisér pokračoval v sérii s neobvyklou jistotou – a rok 2025 přinesl hned dvě zásadní novinky. Animovaná antologie Predátor: Zabiják zabijáků i film Predátor: Nebezpečné území získaly výborné recenze, nadšené publikum i pevnou pozici mezi moderními sci-fi.

Právě Predátor: Nebezpečné území vyvolal obrovský rozruch. Když se v traileru objevil Yautja válečník Dek proti desítkám syntetiků Weyland-Yutani, fanoušci okamžitě pochopili, co to znamená: univerza Vetřelce a Predátora jsou oficiálně na kolizním kurzu. A právě v té chvíli začaly otázky, kdo by měl natočit nový Vetřelec vs. Predátor.

Režisér volá po trpělivosti a rozumném budování vesmíru

V rozhovoru pro The Direct Dan Trachtenberg upozornil, že míchání obou monster dohromady není sprint, ale proces, který potřebuje čas. Použil přirovnání k pečení – ingredience musí „pomalu vařit“, ne se vytáhnout z trouby syrové. Jeho přístup zdůrazňuje, že před epickým střetem je nutné nejdřív vybudovat pevný základ obou světů, doplnit jejich historii a rozvinout jejich jednotlivé příběhy.

To je významný kontrast k minulým pokusům o propojení světů, které byly uspěchané a fanoušci je dodnes považují za nevyužité příležitosti. Kde minulé verze Vetřelec vs. Predátor selhaly, tam má současná éra šanci uspět jedině díky trpělivému budování.

Oba vesmíry teď zažívají svou zlatou éru

Není pochyb o tom, že momentálně mají oba franšízy silné publikum. Alien: Romulus režiséra Fedeho Álvareze zazářil v roce 2024, seriál Vetřelec: Země dostal druhou řadu a k tomu se přidává Trachtenbergova série tří úspěšných filmů o Predatorech. Tlak na rychlé propojení roste, ale právě proto je potřeba přistoupit k projektu s rozvahou.

Vetřelec nyní pokračuje příběhem Rain Carradine a androida Andyho, zatímco Predátor: Nebezpečné území může vést k dalším filmům o Dekově klanu. Ukvapené spojení světů by zbytečně odsunulo jejich vlastní silné příběhy na vedlejší kolej, což by byla škoda v době, kdy oba univerza konečně našla jasný směr a charakter.

Proč by měl být střet monstrózních ikon zasloužený

Třetí díl Vetřelec vs. Predátor musí mít důvod – ne jen snahu „ukázat akci“. Narrativní cesta může vést k tomu, že Yautja narazí na planetu infikovanou xenomorfy, nebo že obě monstra havarují na stejném místě a začnou boj o přežití. Takové scénáře ale kopírují předchozí filmy a vzniklo by jen opakování starých motivů. Trachtenberg proto správně zdůrazňuje, že příběh musí nejdřív vyrůst, aby následná konfrontace měla sílu a dopad.

Yautja mají xenomorfy jako trofeje a filmy i animace už naznačily, že historie obou druhů sahá mnohem hlouběji. Právě její postupné odhalování vyvolá v divácích touhu po epickém střetu – ne jen okamžité efektní bitvě bez kontextu.

Trachtenbergův přístup drží všechny tři franšízy v rovnováze

Vetřelec vs. Predátor 3 by neměl být „finálem“ nebo vrcholem vesmíru. Měl by stát vedle samostatných sérií Vetřelci a Predátor jako rovnocenná kapitola. Podobně jako MCU budovalo velké události postupně, tak i zde má být střet dvou ikon radostným rozšířením, nikoli cílem, který zbytečně přibrzdí jednotlivé filmové řady.

Predátor: Nebezpečné území i Vetřelec: Romulus zároveň ukázaly, jak obrovský hlad po inteligentně pojaté akční sci-fi nyní panuje. Uspěchané spojení sérií by proto bylo plýtváním jejich momentální silou. Trachtenberg je zatím jediný režisér, který chápe jak atmosféru, tak dynamiku obou světů, a zároveň ví, jak budovat očekávání bez laciné zkratky.

Zdroj: The Direct, ScreenRant

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Více o autorovi