Eva Vejmělková patřila v osmdesátých letech k výrazným tvářím československého filmu a televize. Diváci si ji dodnes spojují hlavně s rolí Píšťalky ze série o Básnících, se snímkem Fontána pro Zuzanu nebo se seriálem Chlapci a chlapi. Přestože měla slibně rozjetou hereckou dráhu a bývala považována za jednu z nejpůvabnějších hereček své generace, postupně se vydala úplně jiným směrem.
Dnes žije se svou rodinou v Havířově a mnohem více než s filmem je spojována s psychologií. Herectví už pro ni nepředstavuje hlavní životní náplň. Objevuje se jen výjimečně a své schopnosti i energii věnuje především práci s lidmi, kteří procházejí těžkým obdobím.
Osudové setkání s Dušanem Rapošem
Zásadní roli v jejím soukromém životě sehrál režisér Dušan Rapoš. Poznali se při natáčení filmu Fontána pro Zuzanu v polovině osmdesátých let a právě tehdy mezi nimi přeskočila jiskra. Eva byla velmi mladá, zatímco Rapoš už měl za sebou životní i partnerské zkušenosti. Přesto jejich vztah vydržel všechno, co mu okolí předpovídalo jako překážku.

Jejich partnerství bývalo často probíráno i kvůli výraznějšímu věkovému rozdílu, ale čas ukázal, že právě v jejich případě nehrál zásadní roli. Společně vytvořili dlouhodobý a stabilní vztah, který později stvrdili i svatbou. Ta proběhla v roce 2000 v Las Vegas a měla netradiční atmosféru, protože je oddával imitátor Elvise Presleyho. Manželé spolu vychovali dvě dcery, Taru a Ritu.
Martin Zounar šanci nedostal
V době natáčení seriálu Chlapci a chlapi tvořila Eva Vejmělková na obrazovce pár s Martinem Zounarem. Ten se podle dobových vzpomínek do své kolegyně skutečně zamiloval i mimo kamery. Jenže její srdce už tehdy patřilo někomu jinému. V soukromí proto jejich vztah nepřekročil pracovní rovinu a Vejmělková zůstala věrná muži, kterého poznala už jako dospívající dívka.
Právě to dokresluje, jak pevné bylo její rozhodnutí a jak silné pouto si s Rapošem vytvořila. Zatímco veřejnost ji vnímala jako idol a objekt obdivu, ona sama měla v životě jasno mnohem dřív, než by si kdo myslel.
Nejslavnější role a obraz oblíbené Píšťalky
Hereckou popularitu jí přineslo hned několik výrazných rolí. Kromě zmíněné Fontány pro Zuzanu a seriálu Chlapci a chlapi se nesmazatelně zapsala do paměti publika jako Píšťalka ve filmu Jak básníkům chutná život. Po boku Pavla Kříže vytvořila postavu, kterou si diváci oblíbili natolik, že ji s ní mnozí spojují dodnes.
Objevila se také v dalších filmech a pohádkách, například v Kačence a zase ta strašidla. Přestože měla našlápnuto k dlouhé a velmi viditelné kariéře, sama postupně cítila, že její budoucnost nebude stát jen na hraní. Popularita jí otevřela dveře, ale zároveň jí ukázala, že chce dělat i něco hlubšího a smysluplnějšího.
Studium psychologie změnilo celý její život
V době, kdy byla na vrcholu popularity, se rozhodla pro krok, který mnoho lidí překvapil. Začala studovat psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Během let, kdy se starala o rodinu, zvládla nejen vysokou školu dokončit, ale také v oboru získat doktorát. Postupně tak přešla od světa reflektorů k práci, která je založená na důvěře, soustředění a pomoci druhým.

Podle jejího manžela šlo o mimořádně odvážné a rozumné rozhodnutí. Nemusela už čekat, zda se ozve režisér nebo agentura s další rolí. Vybudovala si vlastní profesi, ve které se mohla opřít o znalosti i osobní nasazení. Sama cítila, že právě tady je její skutečné poslání.
Zkušenost z Bohnic a pomoc lidem se závislostmi
Důležitou součástí její odborné cesty byla praxe v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Tam se dostala do kontaktu s lidmi závislými na návykových látkách a na vlastní oči viděla, jak náročný je proces odvykání. Tato zkušenost ji silně zasáhla a zároveň jí pomohla lépe pochopit psychické i fyzické utrpení těch, kteří se snaží dostat zpět do běžného života.
Právě díky těmto zkušenostem mluví o závislostech s velkým respektem a bez zjednodušování. Nejde podle ní jen o problém vůle, ale o složitý zápas, do kterého se promítá trauma, prostředí i osobní historie člověka. Téma ji přitahovalo i proto, že se s ním setkala už dříve prostřednictvím filmové role.
Soukromá ordinace v Havířově
V Havířově si otevřela vlastní praxi a postupně se stala vyhledávanou psycholožkou. Do její ordinace míří klienti z různých koutů republiky. Věnuje se dětem i dospělým a zaměřuje se mimo jiné na práci s traumatem. Podle vyjádření jejího manžela používá také specializovanou metodu, kterou ovládá jen omezený počet odborníků v Evropě.
Její profesní pověst tak dnes stojí především na odbornosti, empatii a dlouhodobé práci s klienty. To, co kdysi přitahovalo pozornost na plátně, nahradila schopnost naslouchat a pomáhat lidem v situacích, kdy si sami nevědí rady.
Nevěra jako časté téma i inspirace pro film
Jedním z motivů, se kterými se ve své praxi opakovaně setkává, je nevěra a její dopad na partnerské vztahy i psychiku zrazených lidí. Vejmělková otevřeně říká, že právě tento okruh problémů ji přivedl i k nápadu na film Ženská pomsta. Na scénáři spolupracovala s manželem a ve filmu si také zahrála.

Projekt však u diváků příliš velký ohlas nezískal. Přesto ukázal, že se k umění dokáže vrátit, když jí téma dává smysl. Sama přitom zdůraznila, že film nebyl přepisem skutečných osudů jejích klientek. Kdyby prý vycházel přímo z jejich příběhů, výsledek by měl mnohem temnější podobu.
Klidnější život a stále stejný šarm
Ačkoli už není pravidelně na očích veřejnosti, Eva Vejmělková si uchovala přirozený půvab i charisma, které ji proslavily v mládí. Sama tvrdí, že za jejím vzhledem nestojí žádné tajné recepty, ale spíš dobrá nálada, optimismus a radost ze života. Vedle odborné práce se věnuje i psaní, v minulosti jí vyšla novela Růžové moře.
Její životní příběh působí jako důkaz, že úspěch nemusí mít jen jednu podobu. Z obdivované herečky se stala respektovaná odbornice, která pomáhá lidem zvládat bolest, ztráty i traumata. A přestože ji veřejnost stále ráda připomíná jako Píšťalku, její dnešní role je možná ještě významnější než ty filmové.
Zdroj: Kafe, Médium, Vlasta, Filmožrouti, ČSFD






