Největší filmové role herečky Jany Brejchové a stopa, kterou zanechala v českém filmu

Jana Brejchová patřila k těm herečkám, jejichž tvář a hlas se nesmazatelně zapsaly do dějin české kinematografie. Během téměř šedesáti let trvající kariéry vytvořila desítky výrazných filmových postav, které oslovily několik generací diváků. Byla symbolem ženské křehkosti i vnitřní síly, herečkou schopnou zahrát naivní dívku, osudovou ženu i psychologicky složitou postavu zralého věku. Právě filmové role z ní učinily jednu z největších hvězd, jaké kdy český film měl.

Vlčí jáma a zrod filmové hvězdy

Za skutečný průlom v kariéře Jany Brejchové je považována titulní role ve filmu Vlčí jáma z roku 1957 v režii Jiřího Weisse. Postava mladé, citlivé Jany, která se stává obětí manipulativního prostředí, umožnila herečce naplno rozvinout její přirozený, civilní projev. Film měl mezinárodní ohlas a Brejchové otevřel dveře na prestižní festivaly, včetně Benátek. Právě zde se začalo mluvit o nové výrazné tváři českého filmu.

Spolupráce s Jiřím Krejčíkem a herecké zrání

Klíčovou kapitolou její filmové dráhy byla spolupráce s režisérem Jiřím Krejčíkem. Ve snímcích Morálka paní Dulské, Probuzení a především Vyšší princip dostala příležitost ukázat nečekanou šíři svého talentu. Ve Vyšším principu vytvořila silnou postavu studentky Jany Skálové, za kterou získala mezinárodní ocenění na festivalu v Locarnu. Tyto filmy ji definitivně zařadily mezi hereckou elitu své generace.

Šedesátá léta a status filmového symbolu

V šedesátých letech byla Jana Brejchová považována za jeden z největších sex-symbolů českého filmu, často přirovnávaný k Brigitte Bardot. Zároveň však dokázala zůstat respektovanou herečkou i v umělecky ambiciózních projektech. Objevila se v divácky oblíbených filmech Kdyby tisíc klarinetů, Ženu ani květinou neuhodíš či v dnes již kultovní komedii Zabil jsem Einsteina, pánové…. Výraznou stopu zanechala také ve filmech nové vlny, například v dramatech Každý den odvahu a Návrat ztraceného syna.

Noc na Karlštejně a éra filmových hitů

Sedmdesátá léta přinesla Janě Brejchové role v titulech, které se staly stálicemi televizních repríz. Muzikál Noc na Karlštejně, kde si zahrála po boku Vlastimila Brodského, patří dodnes k nejmilovanějším českým filmům. Úspěch slavila i v komedii Hodíme se k sobě, miláčku…?, kde dokázala skloubit komediální nadhled s lidskou uvěřitelností. Právě v tomto období se úspěšně přehrála do rolí žen středního věku.

Psychologické role zralého období

V osmdesátých letech začala Jana Brejchová čím dál častěji ztvárňovat psychologicky komplikované postavy. Významné jsou její výkony ve filmech Skalpel, prosím, Zánik samoty Berhof nebo Mladý muž a bílá velryba. Tyto role ukázaly herečku v nové poloze – klidnější, introvertní, s důrazem na vnitřní prožívání. Kritici oceňovali její schopnost vyjádřit emoce s minimem gest a slov.

Poslední filmová role a důstojná tečka

Za symbolické završení filmové kariéry Jany Brejchové je považována role Zdeny Hrstkové ve snímku Kráska v nesnázích režiséra Jana Hřebejka z roku 2006. Za tento výkon získala Českého lva a potvrdila, že i v pozdní fázi kariéry dokázala vytvořit mimořádně silnou postavu. Film se stal její poslední filmovou rolí a důstojným rozloučením s kamerou.

Herecký odkaz, který zůstává

Jana Brejchová nebyla herečkou jediné polohy. Dokázala se proměňovat s dobou i s vlastním věkem a vždy si zachovala autenticitu. Její filmové role dnes tvoří pevný základ zlatého fondu české kinematografie a její tvář zůstává symbolem éry, kdy filmové herectví stálo především na osobnosti a vnitřní pravdivosti.

Zdroj: Filmožrouti, imDb, ČSFD, Wikipedia, autorský text

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Více o autorovi