Ve světě filmu má slovo shrinking překvapivě dvojí tvář. První je doslovná: hrdinové se zmenšují a ocitají se v gigantickém světě běžných předmětů. Tenhle motiv umožňuje filmařům ohromovat změnou měřítka, stavět napětí i humor z kontrastu mezi malým člověkem a obří domácí krajinou. Od existenciálního tónu The Incredible Shrinking Man přes dobrodružství typu Honey, I Shrunk the Kids až po superhrdinské variace a fantastické výpravy dovnitř lidského těla, miniaturizace otevírá dveře k vizuální nápaditosti, která dává každé kapce vody váhu vodopádu a každému drobkovi rozměry hory.
Druhá tvář je metaforická: anglické „shrink“ jako přezdívka pro terapeuta. Filmy o terapii se nebojí zmenšit rámec na intimní dialog, kde se bojuje s neviditelnými soupeři – traumatem, vinou a strachem. Zde se „zmenšování“ netýká postav, ale obranných zdí, které během rozhovorů opatrně povolují. Komedie pracují s trapností a odzbrojující upřímností, dramata zas s očistným průlomem, kdy se hrdina konečně odváží pohlédnout do zrcadla.
Obě podoby shrinking se navíc doplňují: doslovná změna měřítka bývá metaforou pro vnitřní proměnu a terapie zase „zmenšuje“ svět na podstatu, aby vynikla lidská křehkost. Čiší z toho stará filmařská touha ukázat, že i malý detail může odhalit velké pravdy. Ať už jde o cinknutí špendlíku, které se stane hromobitím, nebo o tiché přikývnutí v terapeutické místnosti, shrinking připomíná, že velikost příběhu se neměří centimetry, ale prožitkem.
Co by vás mohlo zajímat: Lukita Maxwell, Terapie pravdou, tommy lee, lebkouni
