Olivier Assayas patří k tvůrcům, kteří chápou film jako živý organismus – neustále se proměňující, protkaný vlivy popkultury, médií a historie kinematografie. Prolíná se v něm téma proměnlivé identity a meta-filmu: Irma Vep přetváří mýtus starého seriálu v nervózní současnost, aby odhalila, jak se natáčení stává zrcadlem ega, iluzí i chaosu produkce. V Clouds of Sils Maria a Personal Shopper Assayas rozvíjí motiv herecké přítomnosti a nepřítomnosti; obrazy hvězd fungují jako masky, které někdy skrývají víc, než odhalují. Kino je u něj prostorem, kde se profese, touha a vzpomínka setkávají v jednom záběru.
Silně ho zajímá globalizace a digitalizace. Demonlover, Non-Fiction či minisérie Carlos zkoumají, jak nové technologie a transnacionální toky kapitálu mění povahu obrazů i vyprávění. Assayas propojuje jazyky, kontinenty a žánry, aniž by se vzdal autorství; thrillerové napětí využívá k otázkám, co se s filmem děje, když se promění ve data, stream a algoritmus. Jeho postavy žijí v éře, kde se obraz šíří rychleji než pravda – a kde se umělecká práce střetává s tržní logikou.
Výrazným prvkem je také vztah režiséra a herecké osobnosti. Maggie Cheung či Kristen Stewart u něj nejsou jen interprety, ale partnery dialogu. Assayas píše role, které testují hranici mezi soukromím a pózou, mezi řemeslem a spontánností; kamera sleduje křehkost i sílu tváře, zvuk přináší šelest zákulisí. Vzniká tak studie vztahu mezi uměním a průmyslem, kde se setrvačnost systému tře o touhu vytvářet něco živého.
Ve finále Assayas mapuje duchy obrazů, kteří bloudí současností: staré filmové mýty, digitální stopy a lidské emoce. Jeho dílo ukazuje, že dnešní cinefilie je navigace mezi médii, kontinenty a náladami, a že film pořád dokáže být rituálem – prací i seancí zároveň.
Co by vás mohlo zajímat: Ladislav Trojan, Čaroděj z Kremlu, putin, rusko
