Nancy Meyers patří k tvůrkyním, které proměnily romantickou komedii v rozpoznatelný autorský rukopis. Její filmy propojují jemný humor s dospělou citovostí a všední realitu obalují do uklidňující elegance. Značkou se staly interiéry – světlo zalité kuchyně, útulné obýváky a domy, které fungují jako další postavy příběhu. V této kulise se odehrávají konverzační souboje, trapné i něžné momenty sbližování a drobná vítězství v lásce, rodině a práci. Výsledek je „comfort cinema“, které zahřeje, ale zároveň okrajově řeže do témat samoty, rozchodu či druhé šance.
Meyers vypráví o ženách, které jsou schopné, duchem mladé a přesto řeší velmi reálné životní křižovatky. V Po čem ženy touží zkoumá empatii napříč pohlavími, v Lepší pozdě nežli později a Nějak se to komplikuje dává romantice zralý věk i hrdost, v Prázdninách staví na síle změny prostředí, zatímco Stážista propojuje generace a ukazuje, že mentoring funguje oběma směry. Past na rodiče zas s lehkostí mluví o rodinných poutech a touze po celistvosti. Její dialogy mají rytmus starých screwball komedií, ale jsou pevně ukotvené v současných vztahových kódech.
Styl Nancy Meyers stojí na detailu: promyšlený design, přívětivá barevnost, kostýmy, které vyprávějí, a hudba, jež hladí emoce místo aby je přehlušila. Kritici jí někdy vyčítají „bohatý svět“, ale právě v něm nachází prostor pro přesné pozorování chování, hranic a kompromisů. Důležité je i to, že jako scenáristka a režisérka vtiskla velkorozpočtové romantice ženskou perspektivu, která přinesla žánru sebevědomí, eleganci a trvalou diváckou přitažlivost.
Co by vás mohlo zajímat: Zoë Winters, Hailey Gates, Jeremy Allen White, noční recepční 2
