Mistr a Markétka je pro film fascinujícím lakmusovým papírkem: pokaždé, když se někdo pokusí převést Bulgakovův román na plátno, ukáže se, jak konkrétní éra chápe svobodu tvorby, zlo i moc obrazů. Dvojí vyprávění – satirická Moskva třicátých let a filosofický příběh Piláta – svádí filmaře k odvážné montáži, kontrastním barevným paletám i proměnám rytmu střihu. Fantastické výjevy s Wolandovým souborem nutí zvolit mezi triky v kameře a digitální magií, mezi kouzlem divadelní iluze a bezbřehou postprodukcí.
Každá adaptace řeší jiný klíč: někdo staví na věrnosti dialogům a rekvizitám, jiný vytahuje z textu metaforu o tvůrci svíraném cenzurou a dává Mistrovi podobu moderního autor-filmaře. Markétka se pak stává hybnou silou, která rozpojí realitu a otevře film pro delirické set piece – především pro velký bál, jenž je pro kameru a choreografii výzvou srovnatelnou s muzikálovým číslem. Střet grotesky a existenciálního tónu se promítá do hudby: ironické motivy se lámou do sakrálního chorálu, aby připomněly, že příběh nikdy není jen šprým ďábla.
Postava Wolanda v kinematografii balancuje mezi šarmantním impresáriem a chladným auditorem duší. Způsob, jakým je nasvícen, rámován a obsazen, rozhoduje, zda film čteme jako satiru moci, jako romantické gesto vzdoru, či jako moralitu o ceně pravdy. Právě proto se k Mistrovi a Markétce tvůrci vracejí: román nabízí zásobník ikonických scén i morálních dilemat, které lze znovu a znovu přepisovat obrazem. A pokaždé jde i o dnešek – o to, komu patří příběh, co smí být vysloveno a jakou sílu má fantazie, když se setmí a sál ztichne.
Co by vás mohlo zajímat: 28 Years Later 3, 28 let poté 3, The Master and Margarita, kitao sarukai
