Magdalena Reifová je výraznou osobností dětského světa na obrazovce a její tvorba přirozeně přemosťuje televizi a film. Její laskavý, hravý přístup k vyprávění příběhů má blízko k filmovému jazyku: pracuje s rytmem, tempem, drobnými dramatickými situacemi a přesnou energií, která udrží pozornost i těch nejmenších diváků. V tom je skrytá „první filmová škola“ – děti díky ní rozpoznávají stavbu scény, proměny atmosféry i to, jak hudba a gesto dokážou změnit význam obrazu. Ať už jde o krátké etudy, písničky nebo dialog s loutkou, vždy se jedná o miniatury připomínající krátkometrážní filmy.
Reifová vnáší do těchto situací jemnost a bezpečí, čímž vytváří prostor, kde se může rozvíjet dětská představivost – přesně ten zdroj, z něhož později čerpá filmové publikum. V českém audiovizuálním kontextu tak zastává roli „průvodkyně“: ukazuje, že vizuální příběh je srozumitelný, zábavný a laskavý. Díky tomu je pro mnoho rodin mostem mezi domácí obrazovkou a kinosálem, mezi krátkou televizní črtou a celovečerním pohádkovým filmem. Její práce navíc ctí divadelní disciplínu i filmovou přesnost záběru – je to herectví, které ví, že kamera vidí vše, ale dětskému divákovi nic nevnucuje.
Právě tak vzniká dlouhodobý vztah k filmu: z drobných setkání s příběhy, které jsou přehledné, poctivě zahrané a emočně pravdivé. Magdalena Reifová tím dokazuje, že výchova k obrazu nemusí být poučování; stačí trpělivá přítomnost, hravost a otevřenost ke spolupráci s fantazií. Její přínos se tak nepočítá jen počtem pořadů, ale hlavně tisíci prvních, pozitivních zkušeností s vyprávěním na plátně i obrazovce, z nichž se rodí budoucí milovníci filmu.
Co by vás mohlo zajímat: David Field, Frank E. Flowers, Kouzelná školka, Páni kluci
