Linda McCartney bývá připomínána jako průkopnická rocková fotografka a hudebnice, ale její stopa se výrazně otiskla i do světa pohyblivých obrazů. Její práce a přítomnost na scéně vytvořily most mezi fotografií a filmem: intimní snímky kapel, rodiny i zákulisí koncertů nesou silnou „filmovou“ dramaturgii – jako by šlo o jednotlivé okénka z dosud nenatočeného dokumentu. Díky autenticitě a přirozenému světlu působí její fotografie jako sekvence, které si filmaři žádají, když vyprávějí příběhy rockové éry.
Právě proto se její archiv stal pro dokumentaristy neocenitelným zdrojem. Linda zachytila hudebníky v okamžicích, kdy padaly masky, a tento typ materiálu se stal vizuální páteří mnoha hudebních dokumentů a televizních retrospektiv. Její cit pro moment a vyprávění jedním záběrem ovlivnil, jak dnes vypadá vizuální jazyk filmů o populární hudbě: méně pózy, více života mezi písněmi.
Linda navíc do filmu vstoupila i přímo. Objevila se po boku Paula McCartneyho ve snímku Give My Regards to Broad Street (1984) a její přítomnost je klíčová v dokumentu Wingspan (2001), který mapuje vzestup a proměny kapely Wings. V řadě dalších filmů a televizních dokumentů o Beatles a poválečné rockové scéně figuruje v archivních záběrech i rozhovorech. Její tvář a hlas dodávají těmto dílům autenticitu, protože nejsou jen komentářem; jsou součástí žité historie.
Nezanedbatelná je i „filmová“ stránka hudebních klipů a záznamů koncertů, kterých se účastnila. Spoluvytvářela vizuální identitu projektů, v nichž působila, a tím nepřímo formovala způsob, jakým jsou hudební vystoupení inscenována a snímána. Její přístup – upřednostnit spontánnost před stylizací – se propsal do estetických voleb režisérů i kameramanů.
Její dlouhodobý aktivismus za práva zvířat a vegetariánství pak inspiroval filmaře k citlivějšímu uchopení témat etiky stravování a udržitelnosti. V biografických i dokumentárních příbězích bývá Linda připomínána jako příklad, že silné hodnoty mohou spoluutvářet silný obraz – ať už stojíte za fotoaparátem, nebo před kamerou. Dnešní kurátorské výstavy a remasterované archivy její tvorby dál živí filmová vyprávění: z Lindiných fotografií se stávají klíčové střihové můstky, které propojují paměť s obrazem a hudbu s filmem.
Co by vás mohlo zajímat: kent seki, Beatles, Útěk z vězení, Prison Brake
