Labubu, původně postavička z kolekce The Monsters výtvarníka Kasinga Lunga, prorostla z vitrín sběratelů do vizuálního jazyka filmu. Její špičaté siluety a rozpustilý úšklebek mají jasnou „čitelnost na první pohled“, která je pro plátno ideální. Filmaři rádi pracují s designovými hračkami jako s tichými ukazateli charakteru: když se v záběru mihne Labubu na polici hrdiny, okamžitě víme něco o jeho hravosti, melancholii i o tom, jaké světy ho inspirují. Rekvizita se tak mění v drobný, ale účinný vyprávěcí nástroj.
Estetika Labubu se navíc snadno přelévá do animace: výrazná kontura, kontrastní barvy a trochu zlomyslná roztomilost vybízejí ke krátkým skečům i temnějším groteskám. Tvůrci moodboardů ji používají jako reference pro tempo gagů, pro práci se světlem a s materiálem – matné povrchy, sametový šum, měkké nasvícení, které zvýrazní oči a zuby. V nezávislých krátkých filmech nebo fanouškovských animacích často slouží jako signatura stylu, podobně jako kdysi vinylové figurky určovaly subkulturu hudebních klipů.
Ze značky se stává IP: to znamená trailery s cameo rekvizitami, limitované plakáty, tematické lobby stánky v kinech, ale i chytré propojení s merchandisingem. Příklady z jiných značek ukazují, že cesta z poličky na plátno je reálná; Labubu má navíc výhodu jednoduché siluety a širokého emočního rejstříku, což usnadňuje storyboardování i marketing. Komunity sběratelů a cinefilů se překrývají, takže se drobné easter eggy rychle mění v sdílené zážitky a posilují loajalitu diváků.
Do budoucna si Labubu přirozeně říká o krátkometrážní sérii, kde by se jeho „neposedná něha“ střetla s filmovou rytmikou gagů, ať už v 2D, 3D, nebo v loutkové technice. V každém případě už dnes funguje jako most mezi sběratelskou scénou a kinem: inspiruje výtvarníky, slouží jako vizuální kotva v mizanscéně a připomíná, že i malá figurka může mít velkou filmovou stopu.
Co by vás mohlo zajímat: O vánoční hvězdě, Dvanáct měsíčků, Už zase skáču přes kaluže, The Goldbergs
