Katy O’Brian zosobňuje téma, které se dnes silně prolíná světem filmu: propojení fyzické připravenosti, precizní akční práce a jemné charakterové psychologie. Z herců, kteří umí „mluvit tělem“, se stávají vypravěči příběhu už svým držením, rytmem dechu i tempem pohybu, a O’Brian tento trend ztělesňuje – přeskakuje mezi televizní sci-fi, superhrdinskými blockbustery a odvážným nezávislým filmem, aniž by ztrácela kontinuitu vlastní identity na plátně.
Jako Elia Kane v The Mandalorian spoléhá spíš na chladnou kontrolu a výmluvný pohled než na velká gesta; v Ant-Man and the Wasp: Quantumania zase jako Jentorra obrací fyzickou sílu v manifest odporu. V obou případech není akce jen efektní vložkou, ale rozšířením charakteru – bojová disciplína se tu mění v dramatický jazyk. Její zkušenost s tréninkem a prací s tělem dává střetům čitelnost a přesnost, které podporují napětí i věrohodnost světa.
Nejzřetelněji se to ukazuje v nezávislém hitu Love Lies Bleeding, kde tělo není rekvizitou, nýbrž hybatelem motivací. O’Brian zde posouvá obraz ženské síly od pouhé „fyzické výjimky“ k plnokrevné postavě s touhou, chybami i důsledky – a indie scéna tím potvrzuje, že dokáže přijmout neokoukané typy hrdinek a vyprávět o nich bez kompromisů.
Téma, které se skrze její kariéru vine, je proměna akčních a žánrových rolí: od kaskadérské atraktivity k herecké přesvědčivosti, od stereotypu k autenticitě. Casting čím dál víc vyhledává osobnosti, jež spojují fyzickou gramotnost s vnitřním životem postavy, a choreografie se rodí z reálných dovedností, ne naopak. O’Brian je tak příkladem nové vlny, v níž se blockbuster a artový film potkávají v jedné disciplíně: v inteligentně vedeném pohybu, který vypráví.
Co by vás mohlo zajímat: Jayme Lawson, Daniel Ezra, Star Wars: Vize
