Jméno Jeremiah S. Chechik se ve světě filmu pojí s výrazným vizuálním citem a ochotou posouvat žánry trochu jinam, než se od nich čeká. Jeho přístup často spojuje přesnou kompozici, smysl pro rytmus a hravou práci s prostorem. V komediálním hitu National Lampoon’s Christmas Vacation nevystavěl sled gagů jen na běžných pádech a nedorozuměních, ale rozprostřel je do detailně vypravené domácí krajiny, v níž prostředí a drobné rituály Vánoc hrají stejnou roli jako postavy. Tahle trpělivá, „architektonická“ režie pomohla z obyčejné rodinné komedie udělat trvalou sezónní stálici.
V citlivém dramatu Benny & Joon zase Chechik ukázal, že jeho obrazotvornost dokáže sloužit něžnému humoru i melancholii. Excentrické postavy tu nejsou kuriozitami, ale nositeli křehkosti, kterou režie nechává v obraze jemně doznívat. Remake Diabolique posunul do polohy barvitě stylizovaného thrilleru, kde se napětí buduje přes textury, zrcadlení a stíny spíš než okázalé zvraty. A stylizovaná adaptace The Avengers je zajímavou případovou studií: ambiciózní spojení retro špionáže a komiksové nadsázky ukazuje, jak cit pro tón rozhoduje o tom, jestli se velkorozpočtová podívaná spojí s divákem, nebo se roztříští o očekávání studií a publika.
Chechikova filmografie je díky těmto kontrastům užitečná pro úvahu o tom, jak režisér pracuje s materiálem – kdy se podřizuje tradici a kdy ji ohýbá k vlastnímu rukopisu. Opakuje se u něj láska k pečlivé výpravě, barvě a rekvizitě, ale i smysl pro tempo, které vede emoce, aniž by je diktovalo. Přechody mezi mainstreamovou zábavou a komornější citlivostí připomínají, že film je zároveň průmysl i osobní otisk. Jeremiah S. Chechik tak představuje zajímavý most: tvůrce, který v devadesátých letech spoludefinoval podobu amerického mainstreamu a přitom nezapomněl na křehkost příběhů o outsiderech.
Co by vás mohlo zajímat: Cody Burger, Legenda o opilém Mistrovi, Wong Fei-hung
