George Segal je v dějinách filmu výjimečným mostem mezi dobou velkých studií a novým hollywoodským realismem 60. a 70. let. Jeho filmová personae spojovala městskou eleganci, zranitelnost a ironický nadhled, takže dokázal stejnou jistotou nést břitké drama i civilní komedii. V Mikeově Nicholsově Kdo se bojí Virginie Woolfové? vystihl ambivalentního mladého akademika s takovou přesností, že se stal symbolem generace mužů, kteří se učí žít s neklidem, inteligencí a touhou po něze – a přitom se neschovávají před bolestí.
V ranějším King Rat prokázal hranu a přežitkářskou vynalézavost, zatímco The Owl and the Pussycat, Where’s Poppa? či The Hot Rock rozšířily jeho rejstřík o křehce absurdní humor a zlodějskou šaramantnost. V A Touch of Class sehrál milostnou dynamiku jako moderní gentleman s rozbitým kompasem a právem si odnesl globální uznání. S Altmanovým California Split zase vyhmátl rytmus závislosti: jeho gambler není karikatura, ale člověk, kterému štěstí zní v uších jako píseň, již nelze přestat poslouchat.
Segalovo kouzlo vyrůstá z přesného načasování a přiznané lidskosti. Jako zkušený hudebník měl smysl pro rytmus dialogu: vtip spustil jako úder do struny, a pak nechal doznívat melancholii. Tím pomohl definovat filmový archetyp „okouzlujícího neurotika“ – muže, který je komický, protože je pravdivý, a dojemný, protože se nevzdává. Jeho odkaz je patrný v dnešních dramedii, kde se smích a bolest neoddělují, ale navzájem zjasňují. George Segal tak zůstává kompasem pro filmy o tom, jak zůstat slušným člověkem uprostřed chaosu.
Co by vás mohlo zajímat: Sam Lerner, Kenny Ridwan, AJ Michalka, Jeff Garlin
