V době, kdy blockbustery spoléhají na efekt a kontinuitu franšíz, mají charakterní herci zásadní roli: dávají světu povědomých značek lidský puls a tvarují pamětihodné mikrookamžiky. David Dastmalchian je ukázkovým příkladem. Jeho tvář, která jako by byla střižená pro outsidera, zloducha i křehkého idealistu, se stala mostem mezi komiksem, hororem a sci-fi. Ať už se mihne ve velkém ansámblu, nebo nese komorní příběh na bedrech, pokaždé přináší kombinaci zvláštní křehkosti a zneklidňující intenzity. Díky tomu se prolíná světem filmu napříč žánry a studii postav dává podobu, která je snadno čitelná a zároveň znepokojivě nejednoznačná.
Jeho kariéra je průsečíkem autorů s výrazným vizuálním jazykem i superhrdinských ságy: od spolupráce s Nolanem (Temný rytíř) přes Villeneuva (Prisoners, Blade Runner 2049, Dune) až po komiksové světy Marvelu (Ant-Man) a DC (The Suicide Squad). V hororu si vybudoval kultovní status – ať už jde o nervy drásající epizodní vstupy (The Boogeyman) nebo projekty, kde nese hlavní hereckou zodpovědnost (Late Night with the Devil). Často hraje lidi s tajemstvím: zraněné duše, které se skrývají za podivínstvím, nebo naopak padouchy, jejichž démoni mají až dětskou křehkost. Právě tato ambivalence činí z jeho postav katalyzátory napětí.
Motiv, který se v jeho filmografii opakuje, je proměna „okraje“ v střed. Dastmalchian dokáže přesměrovat náš pohled: z detailu tikajícího gesta udělá vrchol scény, z krátkého dialogu zážitek s dosvitem. Mimo kameru navíc přemosťuje film a komiks – jako autor příběhů o hororovém moderátorovi Count Crowley – a potvrzuje, že výstavba světa a psychologie postav nejsou jen doménou režisérů. V éře sérií a sdílených vesmírů připomíná, že právě osobitost vedlejších postav dává velkým příběhům texturu. A že síla kinematografie často leží v očích těch, kdo nejsou uprostřed plakátu, ale bez nichž by se ten plakát zhroutil.
Co by vás mohlo zajímat: Hirooki Goto, Olivier Richters, Joe Roman Reigns Anoa’i, Eric André jako Don Sauvage
