Cop Land je příklad filmu, který z žánrové kriminálky dělá široké plátno pro zkoumání moci, viny a mlčení. James Mangold staví maloměstský mýtus „bezpečného útočiště“ pro policisty na hlavu: městečko za řekou se mění v laboratoř pro morální šedou zónu, kde loajalita chrání zločin a pravda je nebezpečné zboží. Sylvester Stallone, záměrně civilní a zranitelný, hraje šerifa, který slyší spíš vlastní svědomí než sirény – jeho tinnitus není jen fyzická vada, ale zvukový motiv světa, jenž si zvykl přehlušit realitu. Film tak funguje jako antiwestern ve stínu New Yorku: hranice není v prérii, ale v hlavách těch, kteří mají držet linii.
Ve světě filmu Cop Land zapadá do 90. let, kdy se velká jména potkávala v ensemble dramatech a žánry se ohýbaly do neo-noirové psychologické roviny. Keitel, Liotta a De Niro dávají příběhu tvář institucí, které se zdají nezničitelné, zatímco kamera a utlumená paleta barev podtrhují pocit každodenního úpadku. Mangold tu klade základy své pozdější práce s antivzorem hrdiny: fyzicky přítomný, ale zadržovaný, navenek tichý a uvnitř vře. Cop Land zároveň přepsal obraz Stallona – místo hyperakčního titána vidíme muže, který musí překročit vlastní strach, aby prolomil modrou zeď ticha. Díky tomu film dodnes rezonuje jako most mezi studiovou kriminálkou a prestižní televizní érou o systémové korupci, připomínající, že skutečná odvaha někdy znamená unést důsledky prosté věty: „Viděl jsem to.“
Co by vás mohlo zajímat: Erika Eleniak, země policajtů, Evil Genius, Patricia Arquette
