Téma, které se v americkém filmu opakovaně vrací, je proměna obrazu outsiderů v plnohodnotné protagonisty – a právě na tom lze krásně ukázat kariéru herečky a režisérky Cley DuVall. Od konce 90. let se zapsala do povědomí jako tvář citlivých, zdrženlivých postav, které vnášejí do žánrů jemnost i napětí. Tyto role zásadně přispěly k tomu, že se queer a jinak „okrajové“ postavy přestaly definovat jen svým statusem a začaly být nahlíženy skrze nuance a vnitřní konflikty.
V teenagerském hororu The Faculty vtiskla DuVall outsiderce Stokely opravdovost, která přesahovala šablony žánru. O rok později v satirické romanci But I’m a Cheerleader pomohla vytvořit kultovní obraz queer dospívání, jenž byl odvážně barevný, zároveň však lidsky křehký. V Girl, Interrupted přinesla další z vrstevnatých poloh a o mnoho let později v oscarovém Argu dokázala, jak silně funguje v ensemblech, kde je důraz na civilní, přesné herectví – takové, které drží napětí i bez okázalých gest.
Neméně podstatný je posun za kameru. The Intervention představilo DuVall jako tvůrkyni intimních vztahových studií: s jemným humorem, respektem k tichu mezi replikami a smyslem pro ansámbl. V Happiest Season pak vzala formuli sváteční romantické komedie a protkala ji queer perspektivou bez karikatur – s důrazem na empatickou dynamiku rodiny, partnerství i vlastní identity. Tím přenesla témata, která dříve žila hlavně v nezávislém filmu, do středu mainstreamu. Příběh Cley DuVall tak zrcadlí širší proměnu kinematografie: od reprezentace jako symbolu k reprezentaci jako zkušenosti, která se vypráví s humorem, taktem a sebejistotou.
Co by vás mohlo zajímat: Belle Ramsey, Young Mazino, Andrea Kerestešová, Roman Vojtek
