Chůva k pohledání patří mezi ty televizní klenoty, které si s filmovým světem neustále pohrávají – ať už odkazy, stylizací nebo hostujícími hvězdami. Série o extravagantní Fran Fine, která se z náhody stane chůvou v domě elegantního producenta Maxwella Sheffielda, stojí na motivech důvěrně známých z velkého plátna: střet společenských tříd, šroubovaná konverzační komedie, romantické jiskření a výrazná vizuální stylizace. Kostýmy, „červenokobercová“ okázalost i časté narážky na slavná studia a ikonické filmy dodávaly epizodám téměř filmový lesk a pocit, že sitcom překračuje rámec obývákové zábavy.
Tvůrci často využívali parodie žánrů – od muzikálu po melodrama – a dovolili si krátké „snové“ pasáže připomínající klasické hollywoodské sekvence. Tím seriál nenápadně vzdělával v dějinách kinematografie a zároveň z nich těžil humor. Podobně jako filmové hvězdy screwball komedií je Fran razantní, jazykově ostrá a okouzlující outsiderka, která převrací pravidla vyšší společnosti naruby. A Maxwellův svět showbyznysu otvírá dveře cameo rolím i zákulisním vtípkům, jež propojují televizi s filmovým mýtem o slávě a lesku.
Zajímavý je i kontrast s filmovými „chůvami“ typu Mary Poppins či Nanny McPhee. Zatímco kino často pracuje s kouzly a pohádkovou morálkou, Chůva k pohledání volí moderní newyorskou satiru: místo hůlky a kouzel působí šarm, instinkt a nespoutaná osobnost. Výsledkem je portrét rodiny, která se učí citové otevřenosti, a zároveň pocta filmové kultuře, jež seriál inspiruje i s níž vede dialog. Díky nadčasovému humoru, odkazům na Hollywood a výraznému stylu tak vzniká most mezi televizí a kinem – most, který dodnes neztrácí jiskru.
Co by vás mohlo zajímat: Brett Goldstein, Fren Drescher, Manžel k pohledání, Fran Drescher
