Charlie Day je v kinematografii zosobněním toho, jak může neurotická, vysokootáčková komika pohánět i velké filmové příběhy. Jeho rozklepaná energie, písklavý hlas a přesné načasování dělají z každé scény malý tlakový hrnec, který bublá očekáváním. V hraných komediích funguje jako katalyzátor zmatku, zatímco v animaci se jeho vokální podpis proměňuje v motor postavy; společným jmenovatelem je rytmus, který dokáže vyvolat smích i soucit. Day tak překlenuje hranici mezi bláznivou fraškou a upřímným portrétem outsidera, jenž se tváří v tvář chaosu nevzdává.
Na plátně se to potvrzuje: v Horrible Bosses je jeho panikou řízený gentleman hrnutý do zločinu, v Pacific Rim vnáší do kaiju opery šroubek šíleného vědce, který uvolní napětí gigantických bitev. V The Lego Movie jako ukřičený nadšenec Benny a v The Super Mario Bros. Movie jako úzkostný, ale odhodlaný Luigi ukazuje, že jeho hlas umí být současně zranitelný i heroický. V Fist Fight zas mění křečovitou bezradnost v komediální bodyček. Ať jde o blockbuster nebo menší komedii, jeho panické crescendo posouvá děj vpřed a činí z chaosu choreografii.
Jako scenárista a režisér ve Fool’s Paradise přetavil svou personu do podobenství o hollywoodské továrně na slávu: němý hrdina, kterého svět promění v hvězdu, odhaluje křehkost identity v průmyslu pozlátek. Tady se rodí širší téma jeho filmografie – spojení absurdna a lidské křehkosti. Charlie Day tak představuje současný filmový archetyp: komik, jenž svým tempem, hlasem a empatickým chaosem propojuje žánry, média i divácká očekávání.
Co by vás mohlo zajímat: V ulicích San Francisca, The Streets of San Francisco, Kevin Michael Richardson, Travis Scott
