Bob Hoskins jako most mezi britským realismem a filmovou fantazií
Jméno Bob Hoskins se ve filmovém světě pojí s pozoruhodným rozpětím – od drsných britských gangsterek po hravou hollywoodskou imaginaci. Byl to herec, který dokázal proměnit svou kompaktní postavu a výraznou tvář ve zbraň přesnosti: jednou v neúprosného bosse, jindy v zranitelného muže se srdcem na dlani. V Long Good Friday nastavil měřítko moderní britské krimi, v Mona Lise předvedl křehkost v nitru drsňáka a získal uznání kritiků i nejvyšší ceny. A v legendární Kdo chce zabít králíka Rogera dovedl nemožné: vdechl realistického ducha vyšetřovateli, jenž žije bok po boku s animovanými postavami, čímž pomohl změnit pravidla hry pro spojení hraného filmu a animace.
Hoskins byl mistr detailu – práce s tichem, pohledem a tempem mu umožnila přesné vystižení postav napříč žánry. U Terryho Gilliama v Brazil vytvořil groteskně děsivý obraz úřednického násilí, v Hookovi dodal Smeeovi hřejivý humor, jako Mario se nebál komiksové grotesky a v Hilditchovi z Feliciiny cesty zase vyvolal nepříjemnou empatii. Jeho hlas měl navíc pozoruhodnou plasticitu, což využil třeba při dabingu v Baltovi. Ať už šlo o krimi, dystopii, rodinné dobrodružství nebo temné psychologické drama, vždy propojil svět příběhu s divákovou zkušeností – bez manýr, zato s přesností řemesla.
Hoskinsův odkaz připomíná, že film stojí na důvěře: divák musí uvěřit, že se i v nejpodivnější situaci pohybuje skutečný člověk. Právě on dokázal změnit papír na krev a kosti, ať už stál u Temže, v Kreslenkově, nebo v pohádkové Zemi Nezemi. Získal za to ceny BAFTA i Cannes, oscarovou nominaci a především trvalé místo v paměti publika. Jeho kariéra je tichou učebnicí hereckého řemesla – o rytmu, střídmosti, odvaze a schopnosti přenést realitu do fantazie a fantazii zpátky na zem.
Co by vás mohlo zajímat: Jean Jacques Annaud, Nepřítel před branami, Remain, Phoebe Dynevor
