Slovo Bardotky v českém filmovém kontextu nese půvabný dvojí význam. Připomíná jak ikonickou herečku Brigitte Bardot, jejíž tvář a energie formovaly obraz ženské svobody na plátně, tak i přezdívku pro československé diesely řady T 478.1/2, jejichž čelní „rty“ prý připomínají hereččiny. Ať už jde o hvězdu evropského filmu 50. a 60. let, nebo o burácející lokomotivu, v obou případech jsme u symbolů, které filmaři používají jako zkratku pro dobu, náladu a rytmus vyprávění.
Brigitte Bardot proměnila kameru v důvěrného svědka spontánnosti. Její přirozenost a charisma pomohly rozšířit výrazové možnosti evropské kinematografie: od lehkého tónu a slunečního světla po drzejší práci s intimitou a tělem. Tvůrci skrze ni objevovali uvolněnější mizanscénu, živější dialog s publikem a moderní obraz ženy, který prolomil tehdejší konvence. V marketingu i ve vyprávění se stala ikonou touhy, svobody a rizika, což přetrvává i v dnešních restaurovaných kopiích a retrospektivách.
„Bardotky“ na kolejích zase dodávají filmům konkrétní hmotnost: ocel, vibrace a dieselový rytmus, který střihači rádi skládají do tempa scén. V retro příbězích a dokumentech přinášejí přesvědčivou autenticitu pozdního socialismu i rané transformace. Kameramani oceňují jejich výrazné tvary a barevné schéma, zvukaři pak charakteristický bručivý zvuk. Produkce často spolupracují s muzei a kluby, aby mohly Bardotku nasadit do bezpečných jízd, a tím vtisknout obrazu realitu, kterou žádný digitální plugin dokonale nenahradí.
Společným jmenovatelem obou „Bardotek“ je filmová zkratka: gesto, které okamžitě vyvolá emoci i epochu. Jedna představuje tvář éry, druhá její tep a pohyb. Když se na plátně objeví, divák ví, že sleduje příběh o svobodě, rychlosti, touze a proměně – tématech, jež se s kinematografií prolínají od jejího počátku.
Co by vás mohlo zajímat: Dagmar Havlová Veškrnová, Hana Hendrychová, Pavlína Pořízková, Pavla Krečmerová
