Art Garfunkel má ve filmovém světě dvojí tvář: je to hlas, který formoval atmosféru klíčových snímků, a zároveň herec, jenž si vybral překvapivě odvážné role. Už jako polovina dua Simon & Garfunkel vtiskl filmům specifickou melancholii a intimní napětí – nejviditelněji v případě Absolventa, kde režisér Mike Nichols použil jejich písně nikoli jen jako kulisu, ale jako komentář k deziluzi a tichému vzdoru doby. Hudba, jejíž křehká harmonie hladí a přitom bodá, se stala vypravěčem, který postavy doprovází, aniž by jim bral prostor.
Stejný Nichols pak Garfunkelovi otevřel herecké dveře. V Catch-22 hraje idealistického Natelyho, jehož čistota se tříští o absurdní logiku války, a v Carnal Knowledge naopak ztělesní jemného, nejistého Sandyho, figurujícího jako zrcadlo cyničtějších mužských postav. Vrcholem jeho filmové odvahy je spolupráce s Nicolasem Roegem na Bad Timing, kde Garfunkel zúročí svou klidnou, téměř andělskou tvář jako kontrapunkt k mrazivé posedlosti a morální ambivalenci. Jeho civilní projev nepůsobí teatrálně; spíše se vpíjí do látky filmu a dál ji rozleptává zevnitř.
Prolínání hudby a filmu v Garfunkelově dráze ukazuje, jak může muzikantská citlivost proměnit filmový jazyk. Písně se u něj stávají dramatickými uzly a jeho herectví má rytmus frází, pauz a nádechů – jako by každá scéna byla komponována. Díky tomu patří k těm, kdo pomohli rozšířit chápání, jak populární hudba nese význam a jak nenápadný výkon na plátně dokáže o intimních tématech vypovědět víc než velká gesta.
Co by vás mohlo zajímat: John Wayne, Judy Garland, Good Luck Have Fun Don’t Die, Haley Lu Richardson
