Aline Brosh McKenna je osobnost, která v současné kinematografii důsledně propojuje svět práce s intimním světem vztahů. Její filmové příběhy vyhledávají hranici, kde se profesní ambice střetávají s osobní identitou, a zkoumají, jak tlak výkonu proměňuje charaktery i romantické volby. V jejím rukopisu se potkává ostrý, satirický humor s empatií, která dává prostor ženské kompetenci i omylům. Výsledkem je výrazné autorské teritorium: pracovní romkom jako moderní drama o moci, loajalitě, sebedefinici a ceně úspěchu.
Adaptací Ďábel nosí Pradu vtiskla módnímu průmyslu a redakčnímu prostředí nejen lesk, ale i ambivalenci – zkoumala, v čem je mentorství emancipační a kdy se mění v toxickou disciplínu. V Morning Glory přetavila chaos ranního vysílání v laboratoř hodnot, kde srší humor i etické dilema. V 27 šatech otočila romantický stereotyp do studie o ochotě pečovat o druhé versus odvaze žít vlastní příběh. Tyto filmy sdílejí široké publikum, ale jejich základy stojí na precizní struktuře, rytmickém dialogu a na tom, že práce není kulisa, nýbrž motor proměny.
Jako spolutvůrkyně Crazy Ex-Girlfriend rozšířila své filmové motivy do muzikálové, metavyprávěcí roviny: dekonstruovala klišé romantických komedií, aby ukázala, jak narativy o „osudové lásce“ formují naše volby i tlak na výkonnost. Přitom zůstává věrná svému klíči: ambice vs. intimita, a to s humorem, který umožňuje nekomfortní pravdy vstřebat s lehkostí.
Režijním debutem Your Place or Mine si otestovala vlastní scénáristické principy ve vztahu na dálku a v době digitálního pracovního života: co znamená blízkost, když kalendáře řídí pocity i kariéry? Vedle moderní aktualizace Annie nebo dřívějších právnicko-romantických motivů (Laws of Attraction) je zřejmé, že McKenna pěstuje značku „okouzlení realitou“ – optimismus s ironií, laskavost se špetkou ostří. V jejích dílech se kino stává zrcadlem pracovního světa a zároveň útulným prostorem, kde se divák může bezpečně ptát, za co v životě skutečně bojuje.
Co by vás mohlo zajímat: nela slivková, michal trabalík, Iron Lung, Mark Fischbach
