Hororový žánr patří mezi ty nejodvážnější a nejzajímavější v dějinách kinematografie. Díky své pružnosti do něj snadno zapadnou různé podžánry – od sci-fi hororu přes psychologický až po tělesný horor. A přestože bývá horor často podceňován jako „béčková“ zábava, ve skutečnosti představuje jedno z nejpoutavějších odvětví filmového umění.
Gremlins: Hororová komedie, která inspirovala celý podžánr
Jedním z nejikoničtějších příkladů hororové komedie je film Gremlins z roku 1984 od režiséra Joea Danteho. Tento snímek zasazený do období Vánoc s rodinnou atmosférou kontrastuje s groteskními a děsivými výjevy, které se za zdánlivě nevinnou fasádou skrývají.
Gremlini dokázali geniálně vybalancovat humor a horor. Každá roztomilá scéna s Mogwaiem Gizmou je vyvážena třemi momenty napětí a děsu. Nezapomenutelné jsou zejména praktické efekty a loutky, které tehdy nastavily nový standard a v moderním filmu jsou čím dál vzácnější.
Film produkoval Steven Spielberg a v kinech vydělal přes 150 milionů dolarů. Jeho úspěch vedl nejen k pokračování Gremlins 2: Nová generace, ale také k celé vlně více či méně povedených napodobenin.
Gremlins / Foto: Warner Bros.
Gremlins-sploitation: Zrod unikátního subžánru
Úspěch Gremlinů inspiroval další tvůrce k pokusům o obdobné filmy. Zatímco žádný z nich nedosáhl kultovního statusu originálu, vznikl podle nich nový subžánr, označovaný v angličtině jako Gremlins-sploitation.
Tento podžánr se soustředí na malé, často slizké nebo chlupaté tvory, kteří páchají zmatek a chaos. Nejde o klasické hororové obludy jako Frankenstein či Drákula, ale o zlomyslné stvůrky s velkou dávkou černého humoru a nečekané vizuální přitažlivosti.
Mezi nejznámější zástupce tohoto podžánru patří Critters, Ghoulies, Brána (aktuálně česky nazvané Vrata do podsvětí, ale používám původní VHS název) či Trol. Tyto filmy sice nevznikly s ambicí přepisovat dějiny kinematografie, ale pro generaci diváků, která vyrůstala mezi regály videopůjčoven, byly klíčovým zážitkem.
Critters / Foto: New Line Cinema
„Laciné“ napodobeniny měly zásadní dopad
Ačkoli byly často označovány za „laciné kopie“, mnohé z těchto filmů měly své vlastní kvality a často se staly bránou do světa hororu pro mladší diváky. Nabízely něco, co si mohli užít i ti, kdo neměli přístup k hollywoodským blockbusterům.
Filmy jako Ghoulies a Brána otevřely dveře pro tvůrce s omezenými rozpočty, ale bohatou fantazií. Nepotřebovaly velká jména ani rozsáhlé triky – postačilo nápadité monstrum a špetka odvahy. A právě díky této dostupnosti mohly inspirovat budoucí generace filmařů.
V tomto kontextu má Ghoulies možná stejný význam pro nezávislou kinematografii jako Matrix pro mainstream – ne v měřítku dopadu, ale v tom, jaký prostor otevřely pro nové tvůrce.
Ghoulies 3 / Foto: Empire Pictures
Dědictví, které trvá dodnes
Dnešní tvůrci filmů jako Hříšníci, Nosferatu, Barbie nebo Babylon vyrůstali právě v době, kdy B-čkové horory plnily videopůjčovny. Ať už si to uvědomují, nebo ne, možná právě Gremlins a jeho „klony“ je přivedly k filmu.
Gremlins je bezesporu kultovní klasikou, ale filmy, které jej následovaly, měly dlouhodobý kulturní vliv, který stále rezonuje v dnešní filmové tvorbě. Vděčíme jim za rozmanitost, odvahu a inspiraci, které pomohly formovat film, jak ho známe dnes.
Tomáš Rohlena je všestranná osobnost s bohatým rozhledem, který získal díky mnohaletému studiu světových událostí a různých odborných zdrojů. Jako CEO mediálního domu Webmint se zabývá nejen ředitelskými povinnostmi, ale má také hluboké znalosti v programování a redakční činnosti. Jeho schopnost zvládat různé role v rámci jedné organizace ukazuje na jeho manažerské dovednosti, technickou odbornost i schopnost orientovat se v mediálním prostoru.
