Sci-fi film Lebkouni (Alien Nation) z roku 1988 stojí na jednoduché, ale překvapivě tvrdé premise. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy se na Zemi po havárii kosmické lodi ocitne asi 300 000 mimozemských vězňů z rasy zvané Tenctonese. Na pohled jsou podobní lidem, jen nemají uši a mají výraznou, holou a skvrnitou lebku. Lidstvo je sice „přijme“, jenže spíš způsobem, který nápadně připomíná reálné zacházení s migranty a menšinami. Nově příchozí, přezdívaní Newcomers, končí ve slumech, jsou pod dohledem úřadů, které jim nepřejí, a ve společnosti čelí otevřenému rasismu.
Film navíc využívá formát buddy cop kriminálky. Dává dohromady lidského detektiva Matthewa Sykese, který je otevřeně rasistický, a jeho mimozemského parťáka Sama Franciska. Vyšetřování zločinu v „nových“ čtvrtích se postupně mění v exkurzi do cizí kultury a zároveň do systému, který ji tlačí k okraji. Tenctonese mají i výrazně odlišnou biologii: slanou vodu snášejí jako kyselinu, zkyslé mléko na ně působí jako alkohol a v minulosti byli drženi v otroctví pomocí drog. Přestože film nebyl obří trhák, měl dost síly na to, aby inspiroval televizní pokračování.
Seriál jako měkký restart přepsal jména a rozšířil svět
V roce 1989 vznikl seriál Lebkouni (Alien Nation) pod vedením producenta a showrunnera Kennetha Johnsona (jméno spojené mimo jiné se seriály jako V nebo The Incredible Hulk). Šlo o takzvaný „soft reboot“, tedy restart, který zachoval základní koncept, ale upravil detaily. Hlavní dvojici už nehrál James Caan a Mandy Patinkin, nýbrž Gary Graham jako lidský detektiv (tentokrát psaný jako Matthew Sikes) a Eric Pierpoint jako mimozemský parťák, který se nově jmenuje George Francisco.
Právě změna jména mimozemšťana je zajímavá drobnost. Ve filmu bylo „Sam Francisco“ vtipem, protože imigrační úředníci museli vymýšlet lidem podobná jména pro statisíce nově příchozích, až se jim z toho začaly motat hlavy a sklouzli k absurditě. Seriál na tuhle hříčku navázal méně okatě, ale i tak zůstal u nápadu, že mimozemšťané dostávají lidské identity, které někdy působí zvláštně a odcizeně.
Proč seriál fungoval a čím byl vlastně lepší než film
Podle mnoha fanoušků seriál rozjel to, co film teprve načrtl. Víc prostoru dostalo soužití kultur, tlak na asimilaci i každodenní drobná ponížení. Tenctonese se snaží učit lidské jazyky, nosit lidské oblečení, chodit na rande „po našem“, ale pořád jsou bráni jako cizinci. Seriál dokonce pracuje s rasistickými urážkami, kde je pro Newcomers používané slovo „Slag“, aby bylo jasné, že nenávist není jen abstraktní pojem, ale konkrétní jazyk a konkrétní chování.
Velkým přínosem seriálu bylo i to, že se nezastavil jen u policejních případů. Víc se soustředil na George Franciska a jeho rodinu, tedy na to, jak vypadá život menšiny, která se snaží přežít a přitom neztratit sama sebe. Jeho manželka Susan a jejich dvě dospívající děti dostávají vlastní linky, a závěr jediné řady přinese i zásadní rodinnou změnu: narodí se jim dítě. Seriál zároveň přihodí zvláštní biologický detail, že těhotenství Tenctonese je komplikované a po určitou dobu se na něm podílí oba partneři.
Lidský detektiv Sikes je navíc napsaný jako typ „staré školy“, který se musí učit od základů. Jeho rasismus není jen startovní pozice pro vtipy, ale dlouhodobý problém, který se musí aktivně odbourávat. Do toho vstupuje i romantická linka s mimozemskou biochemičkou Cathy, která mu často trpělivě vysvětluje, jak urážlivě nebo hloupě některé věci říká. Seriál přitom nezapomíná na to, že i fyzická blízkost mezi lidmi a Tenctonese je komplikovaná, někdy dokonce bolestivá.
Proč skončil po jedné řadě i když měl slušné publikum
Seriál běžel pouze jednu sezónu a skončil v roce 1990 po 22 epizodách. Nešlo prý o to, že by ho nikdo nesledoval. Problém byl spíš v tom, že tehdy ještě relativně mladá stanice Fox řešila finanční a programové turbulence a nakonec pro další sezónu zrušila více dramatických titulů. Seriál Lebkouni navíc končil cliffhangerem (dějový zvrat v příběhu), takže část fanoušků zůstala naštvaná, protože příběh zůstal otevřený.
Televizní filmy to zachránily a uzavřely pokračování po letech
Aby toho nebylo málo, svět Lebkounů se nakonec přece jen dočkal pokračování, jen ne v podobě další řady. V polovině 90. let vznikla série televizních filmů, které navazovaly na seriál a zachovaly stejné obsazení. Postupně přišly tituly Lebkouni III: Temná budoucnost (1994), Lebkouni IV: Tělo a duše (1995), Lebkouni V: Tisíciletí (1996), Lebkouni: Nedotknutelní (1996) a nakonec Lebkouni: Dědictví Udary (1997). Pro mnoho diváků jsou tyhle filmy dnes spíš „ztracený poklad“, protože se nikdy nestaly masovou událostí a v popkultuře zůstaly ve stínu původního filmu.
Reboot se zvažoval ale projekt se proměnil v něco jiného
V posledních letech se objevily zprávy o pokusech značku oživit. Režisér Jeff Nichols měl pracovat na rebootu, který byl později přepracován na původní sci-fi projekt s podobnými tématy. A dává to smysl. Lebkouni je totiž v jádru příběh o tom, jak společnost zachází s těmi, kteří přišli „odjinud“, a jak snadno se z integrace stává jen další nástroj kontroly. Pokud by někdy vznikla moderní verze, musela by být stejně odvážná jako nápad původního filmu. A možná ještě odvážnější.
Zdroj: Slashfilm
