Tom Hiddleston hraje muže, který by mohl být středobodem vesmíru v adaptaci Stephena Kinga The Life of Chuck, jež má několik působivých částí, ale jako celek nikdy opravdu nefunguje.
Jak prestižní může znít vítězství Zlaté palmy v Cannes nebo Zlatého lva v Benátkách, nejjistějším ukazatelem oscarového úspěchu se stal méně honosný, zato mnohem mainstreamovější festival v Torontu. Neuděluje se zde cena odborné poroty, ale rozhoduje hlasování diváků – a jejich výběry se často shodují s preferencemi Akademie.
Od roku 2008 pouze jediný vítěz People’s Choice Award nebyl později nominován nebo nevyhrál Oscara za nejlepší film. Ačkoliv ne vždy šlo o nejkvalitnější díla (vzpomínáme na Králíček Jojo, Belfast a Tři Billboardy), vítězství naznačuje široký divácký ohlas. Loni, navzdory očekáváním, že vyhraje Anora nebo Konkláve, zvítězila téměř neznámá a tehdy distribučně neobsazená adaptace Kingovy novely The Life of Chuck. Následovala dohoda s cenami ověnčeným studiem Neon a nyní se film dostává do kin v jisté letní premiéře.
Marketing slibuje zázrak, realita je mnohem chladnější
Kampaň plná citově znějících slov jako „dojemné“, „hluboké“, „oslava života“ a „magické“ by mohla budit dojem, že půjde o výjimečný zážitek, který vám vleze pod kůži – některé citace jej dokonce přirovnávají k moderní verzi Život je krásný. Ale přes veškerou snahu scenáristy a režiséra Mika Flanagana zůstává film The Life of Chuck, chladný a nehybný. Výsledkem je nesourodé a suché „dojáko-drama“, které se utápí v povrchních Instagramových moudrech.
Flanagan je dnes prakticky neoficiálním hlavním adaptátorem Kingova díla – natočil tři filmy a dvě seriálové adaptace jeho příběhů. Jejich spolupráce je opakovaně vyjádřená vzájemným obdivem. Je pravda, že Flanagan dokáže propojit horor s emocemi (viz The Haunting – Dům na kopci), ale žádná z jeho adaptací zatím není jednoznačný zásah do černého. Filmy Gerald’s Game a Doctor Sleep sice mají silné momenty (například děsivý výkon Rebeccy Ferguson), ale často se topí v překomplikovaných zápletkách, které na papíře možná fungovaly lépe než na plátně. Flanaganův nejsilnější film tak zůstává jeho debut Hush, napínavý thriller bez Kingovy předlohy.
The Life of Chuck působí jako pozdní dílo Stephena Kinga, jakési známé motivy narychlo oprášené pro pozdní novelu. Pochází ze sbírky If It Bleeds z roku 2020, z níž už byl adaptován podobně neúspěšný film Mr Harrigan’s Phone. Film se skládá ze tří propojených částí, všechny se točí kolem Chucka, kterého jako dospělého hraje Tom Hiddleston. Objevuje se nejprve na podivném billboardu, který spatří zmatený učitel v podání Chiwetela Ejiofora – mimochodem jednoho z mála hereckých vrcholů filmu.
V první, a zřejmě nejpůsobivější části, svět pomalu končí – přírodní katastrofy nutí lidi přemýšlet o svém životě a ztracených láskách. Všude se objevují pocty Chuckovi – v reklamách, plakátech i televizních spotech – jako by jeho smrt byla významnější než jejich vlastní. Ve druhé části se s Chuckem skutečně setkáváme jako s obyčejným účetním. Jeho život nám vypráví Nick Offerman, bohužel v jednom z nejmanýrovanějších momentů filmu. Nechybí ani poněkud trapná taneční scéna. Závěrečná třetí část se pak vrací k Chuckovu dětství.
Zdroj: The Guardian
