Sion Sono se narodil 18. prosince 1961. Je japonským spisovatelem, básníkem a hlavně jedním z nejvýraznějších festivalových filmařů.
Clarence Tsui v The Hollywood Reporter označil Sona jako jednoho z nejvýraznějších umělců své generace.
Mike Hale z The New York Times Sona nazval provokatérem a nejuznávanějším režisérem v Japonsku.
Studená ryba / Cumetai nettagjo / Cold Fish (2010)
Premiéru měl snímek na 67. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách v září 2010, kde obdržel cenu za nejlepší scénář.
Film sleduje tichého a neambiciozního majitele obdhodu Nobuyukiho Syamota (Mitsuru Fukikoshi), který se specializuje na prodej tropických ryb. Má vzpurnou dceru Mitsuko (Hikari Kajiwara), která je výbušná a fyzicky napadá svou nevlastní matku Taeko (Megumi Kagurazaka). Mitsuko je jedné noci zadržena při krádeži v místním supermarketu. Nobuyuki se setkává s patronem supermarketu, kterým je Yukio Murata (Denden) a s jeho ženou Aiko (Asuka Kurosawa).
Snímek je volně založen na skutcích dvou tokijských sériových vrahů Sekine Gen a Hiroko Kazama, manželů, kteří vlastnili obchod se zvířaty a zavraždili nejméně čtyři lidi.
Vinou lásky / Koi no cumi / Guilty of Romance (2011)
Film se skládá ze dvou verzí. Mezinárodní střih je o délce 113 minut, kdežto původní japonský střih je v celkové délce 144 minut.
V Tokiu v hotelové čtvrti lásky dojde k děsivé vraždě. V opuštěném bytě je nalezena mrtvá žena. Během policejního vyšetřování se příběh pomalu prolíná s příběhem Izumi (Megumi Kagurazaka), manželky slavného spisovatele romantických novel. Její život je každodenní rituál bez špetky romantiky. Izumi se jednoho dne rozhodne jít za svou touhou a přijme práci modelky aktů. Brzy začne prodávat své tělo, zatímco doma bude předstírat vzornou manželku.
Snímek byl inspirován vraždou Yasuko Watanabe, ke které došlo 9. března v roce 1997. Pracovala jako vedoucí ekonomický výzkumník ve firmě Tepco a po nocích si užívala coby prostitutka ve čtvrti Shibuya v Tokiu.
Kroužek sebevrahů / Džisacu sákuru / Suicide Club (2001)
V Japonsku známý jako Suicide Circle je nezávislým hororovým filmem.
Snímek získal značnou oblibu převážně na filmových festivalech. Na festivalu Fantasia 2003 získal Cenu poroty za nejpřevratnější film.
Zkoumá vlnu zdánlivě nesouvisejících sebevražd, která zasáhne Japonsko, a snahu policie zjistit příčiny tohoto podivného počínání.
Celý snímek se odehrává během šesti dnů.
Začíná se v Tokiu dne 27. května, kdy spáchá sebevraždu 54 dospívajících školaček. Hromadně se vrhnou před projíždějící vlak. Krátce poté se zasebevraždí dvě nemocniční sestry skokem okna. Zdánlivě nesouvisející sebevraždy spojují nalezené růže, které se nacházejí na obou místech činu. Detektivové Kuroda (Ryō Ishibashi), Shibusawa (Masatoshi Nagase) a Murata (Akaji Maro) jsou informováni hackerem Kiyoko (Yoko Kamon) o propojení sebevražd a webovou stránkou odpočítávající počet sebevražd.
Trailer je k puštění pouze na Youtube.
Večeře u Noriko / Noriko no šokutaku / Noriko’s Dinner Table (2005)
Psychologický horor, který je volným pokračováním hororového filmu Kroužek sebevrahů.
Tento snímek se odehrává před, během a po časové ose filmu Kroužek sebevrahů jako pokus o vyřešení několika nezodpovězených otázek.
Zkoumá různé problémy, včetně generační propasti v moderních rodinách či sociálního odcizení.
Získal zvláštní uznání na 40. ročníku Mezinárodního festivalu v Karlových Varech.
Film je rozdělen do 5 kapitol, z nichž první čtyři kapitoly jsou pojmenovány dle postav ve filmu – Noriko (Kazue Fukiishi), Yuka (Yuriko Yoshitaka), Kumiko (Tsugumi) a Tetsuzo (Ken Mitsuishi).
Pod vlivem lásky / Ai no mukidaši / Love Exposure (2008)
Pro svou čtyřhodinovou stopáž se stal proslulým na filmových festivalech. Původní verze trvala neuvěřitelných šest hodin, ale na žádost producentů byla sestříhána.
Na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně získal filmovou cenu Caligari a cenu FIPRESCI.
Mladý teenagerský katolík Yū Honda (Takahiro Nishijima) se snaží žít svůj život podle své víry. Jeho otec Tetsu (Atsuro Watabe) se po smrti své ženy stal oddaným katolickým knězem a provozuje vlastní církev. Žádá svého syna, aby se vyzpovídal ze svých hříchů. Yū ve víře, že žije spořádaný život si hříchy ve zpovědi vymýšlí, ale jeho otci je vše jasné. Yū se tedy rozhodne spáchat opravdové hříchy a spřátelí se s jinými chlapci, kteří ho naučí krást, bojovat a fotografovat ženské sukně. Prohraje sázku a musí jít do města oblečený jako žena a políbit dívku, která se mu líbí. Yōko (Hikari Mitsushima) je obklopena skupinou násilníků a Yū ji v přestrojení za dívku pomůže a nakonec ji políbí. Zamiluje se do Yōko, ale ta se zamiluje do Yūova dívčího alter ega Sasori, která ji políbila.
Antiporno / Anchiporuno / Anti-Porn (2016)
Jedná se o čtvrtý film rebootu Roman Porno (Nikkatsu Roman Porno filmy byla série divadelních japonských softcore pornografických filmů produkovaných filmovým studiem Nikkatsu od listopadu 1971 do května 1988).
Do tohoto projektu několika filmů se zapojili i režiséři Hideo Nakata (5. film: White Lily 2016), Akihiko Shiota (2. film: Wet Woman in the Wind 2016), Kazuya Shiraishi (3. film: Dawn of the Felines 2017) a Isao Yukisada (1. film: Aroused by Gymnopedies 2016).
Snímek sleduje Kyōko (Ami Tomite), proslulou umělkyni a spisovatelku uvězněnou v kleci vlastního úspěchu, kde promlouvá ke vzpomínce na svou zemřelou sestru Taeko (Ami Fukuda). Připravuje se na rozhovor pro prominentní časopis a zápasí s nevolnostmi a pochybnostmi o sobě. To vše zmírňuje řadou ponížení na své asistentce Noriko (Mariko Tsutsui).
Film měl premiéru na festivalu L’Étrange ve Francii.
Byl oceněn za feministický pohled na sexualitu. Byl chválen i za to, že odvážně kritizoval a odhaloval sexuální zneužívání ve filmovém a pornografickém průmyslu.
Trailer je k vidění pouze přímo na YouTube.
