Lékařské seriály patří dlouhodobě k nejoblíbenějším televizním formátům. Divákům nabízejí napětí, emoce, dramatické zvraty i pohled do prostředí, kam se běžně nedostanou. Jenže zatímco některé tituly využívají nemocnici hlavně jako kulisu pro vztahové drama, jiné se snaží přiblížit tomu, jak práce zdravotníků skutečně vypadá. Právě na rozdíl mezi zábavou a realitou se zaměřilo hodnocení lékařky Mary Siki, která prochází chirurgickou specializací na Washington University v St. Louis a připravuje se na dráhu kardiochiruržky.
Podle jejího pohledu lze mezi známými seriály jasně rozlišit, které spoléhají na přehnané situace a které se alespoň částečně opírají o věrohodné postupy, pracovní vztahy a rytmus nemocničního provozu. Výsledkem je žebříček pěti populárních sérií od nejméně přesné po nejrealističtější.
Na posledním místě Chirurgové (Grey’s Anatomy)
Dlouholetý hit Chirurgové (Grey’s Anatomy) si získal masivní publikum, ale z odborného hlediska patří podle Mary Siki mezi nejméně věrné lékařské seriály. Sama přitom připouští, že jde o mimořádně zábavnou podívanou. Problém je v tom, že seriál se často chová spíš jako melodrama než jako příběh z nemocnice.
Velkou výhradu má k absurdním dějovým zvratům i k tomu, jaké následky nebo spíš jejich absence postavy za své činy nesou. Upozorňuje například na známou linku s přestřižením LVAD kabelu, která by v reálném světě podle ní znamenala okamžitý konec kariéry a velmi pravděpodobně i trestní postih. Seriál však podobné extrémy často promění jen v další emotivní kapitolu.
Další slabinou jsou podle ní vztahy mezi zaměstnanci různých úrovní i mezi lékaři a pacienty. Intimní nebo jinak nevhodná propojení se v seriálu objevují tak často, že by skutečné personální oddělení muselo řešit nekonečnou sérii porušení pravidel. Výsledkem je zábava, která funguje jako soap opera z nemocničního prostředí, ale s realitou má společného jen omezeně.
Doktor House sází na výjimečné diagnózy
Jen o něco lépe dopadl seriál Dr. House (House M.D.), jehož hlavní síla spočívá v charismatickém, ale problematickém doktoru Gregorym Houseovi. Právě základní princip seriálu je však podle Mary Siki zároveň jeho největší slabinou. V medicíně se budoucí lékaři učí, že když slyší kopyta, mají nejdřív myslet na koně, ne na zebry. Jinak řečeno, běžná vysvětlení bývají pravděpodobnější než extrémně vzácné diagnózy.
Dr. House ale staví téměř každou epizodu přesně opačně. Pacienti dostávají neobvyklé a vzácné choroby, což je atraktivní pro televizní drama, ale málo pravděpodobné v každodenní praxi. Lékařka připouští, že právě proto je seriál poutavý a pro studenty medicíny může být svým způsobem i zábavný, zejména při opakování méně běžných diagnóz.
Vedle samotných případů kritizuje také chování hlavních postav. V seriálu je normální, že Dr. House posílá kolegy pátrat do soukromí pacientů a porušovat hranice, které by skutečná nemocnice nebo bezpečnostní dohled rozhodně netolerovaly. Navíc seriál používá pevně danou epizodickou strukturu, kde se nakonec odpověď téměř vždy najde. Skutečná medicína je ale často mnohem méně uspokojivá a ne na všechno existuje jasné vysvětlení.
Pohotovost (ER) drží střed mezi dramatem a věrohodností
Seriál Pohotovost (ER), který zásadně ovlivnil podobu moderních nemocničních dramat, se umístil uprostřed pořadí. Podle Mary Siki jde o solidní dílo své doby, které v mnoha ohledech funguje dobře, ale nevyhne se ani slabším momentům. Některé urgentní zásahy a jejich vizuální vyznění působí přehnaně nebo méně přesně, což je částečně dáno i dobou vzniku a limity tehdejší televizní produkce.
Silnou stránkou Pohotovosti je podle ní zachycení chaosu pohotovosti. Seriál poměrně věrně ukazuje tempo, tlak a neustálý příliv nových pacientů, s nimiž se personál musí vypořádat. Dobře také zobrazuje, že práce v nemocnici nekončí odchodem ze služby, protože psychická a fyzická zátěž zasahuje i do osobního života zdravotníků.
Právě tato kombinace pracovního stresu, vztahů na oddělení a náročných směn dává seriálu důvěryhodnost, i když jednotlivé případy někdy sklouznou k televizní nadsázce. Pohotovost tak podle tohoto hodnocení představuje slušný kompromis mezi silným dramatem a relativně uvěřitelným obrazem nemocniční reality.
Scrubs: Doktůrci překvapivě patří k nejpřesnějším
Pro mnoho diváků může být překvapením, že komediální seriál Scrubs: Doktůrci skončil tak vysoko. Mary Siki ho zařadila na druhé místo a není jedinou lékařkou, která ho v tomto směru chválí. Ačkoli jde o humoristický formát plný fantazijních odboček, velmi dobře vystihuje vývoj mladého lékaře v prvních letech praxe.
Velmi přesně podle ní funguje síť vztahů, které rezidenty formují. Nejde jen o nadřízené a školitele, ale také o kolegy, sestry a další personál, bez něhož se nový doktor neobejde. Seriál dává jasně najevo, že zkušené sestry a podpůrní pracovníci mají zásadní vliv na to, jak rychle se začátečník naučí fungovat.
Věrohodně působí také pacientské příběhy a fakt, že chyby mají následky. Ty sice nebývají vždy katastrofické, ale postavy za ně nesou odpovědnost, což je prvek, který v řadě jiných seriálů chybí. Seriál Scrubs: Doktůrci tak podle ní dokazuje, že i komedie může být v popisu nemocničního prostředí přesnější než okázalá dramata.
Nejlépe vychází Urgent (The Pitt)
Na první místo se dostal seriál Urgent (The Pitt), který sleduje provoz vytížené pohotovosti v Pittsburghu takřka v reálném čase. Mary Siki k němu měla jen minimum výhrad a ocenila hlavně to, jak přesvědčivě vypadají lékařské výkony i to, kdy a proč jsou použity. To je zásadní rozdíl proti řadě jiných titulů, kde zákroky slouží hlavně jako efektní kulisa.
Stejně silně na ni zapůsobily i vztahy na pracovišti. Seriál Urgent podle ní velmi dobře vystihuje přirozenou dynamiku mezi lékaři a sestrami, pracovní přátelství i napětí vyplývající z přetížení. Zvlášť věrohodně působí prostředí, kde se lidé musejí opírat jeden o druhého, protože čelí stálému tlaku, únavě a těžkým rozhodnutím.
Jedinou drobnější připomínkou je, že dialogy někdy až příliš zdůrazňují aktuální problémy zdravotnictví a současná společenská témata. Ani to ale podle ní zásadně nenarušuje celek, protože jsou tyto motivy většinou přirozeně zapojené do příběhu. Urgent tak vychází jako seriál, který se ze všech hodnocených titulů nejvíc přibližuje skutečné podobě urgentní medicíny.
Co z žebříčku vyplývá
Toto srovnání ukazuje, že popularita a medicínská přesnost spolu nutně nesouvisejí. Některé seriály fungují především jako emocionální jízda, jiné se opírají o realistické detaily, pracovní hierarchii a uvěřitelné důsledky rozhodnutí. Přesto mají všechny zmíněné tituly své místo, protože každý nabízí něco jiného.
Pokud divák hledá hlavně dramatické vztahy a šokující zvraty, sáhne spíš po Chirurzích. Kdo chce chytrou, ale nadsazenou diagnostickou hru, zvolí House. Jestli je cílem co nejvěrnější obraz nemocniční služby, podle hodnocení lékařky vede Urgent.
Právě v tom spočívá kouzlo televizních lékařských seriálů. Mohou být přehnané, vtipné, dojemné i nervy drásající. Když ale přijde na otázku, co se nejvíc podobá skutečné nemocnici, vítěz je podle odborného pohledu poměrně jasný.
Zdroj: SlashFilm
