Pán prstenů pokračuje po tisíciletém přátelství Gandalfa a Sarumana, ale Tolkienova díla odhalují cestu ke zradě. Sarumanovo obrácení se k zlu je jednou z největších zrad v literární historii. Jejich vzájemné pozadí je ještě významnější, když vezmeme v úvahu, že oba jsou ve skutečnosti nesmrtelné bytosti podobné andělům, které pomáhaly tvořit vesmír.
Foto: CBR.com
Jejich původní jména byla Curumo a Olórin. Když se ve Středozemi začala šířit Sauronova temnota, byli posláni Valar (polobožské bytosti) jako průvodci pro lidstvo a elfy.
Sarumanova žárlivost na Gandalfa začala, když Valar trvali na tom, aby i Gandalf šel do Středozemě, ačkoli byl vybrán jako třetí. Curumo (Saruman) byl uražen, že musí být druhým po Gandalfovi, který se vůbec nechtěl vydat. Přesto, Saruman a Gandalf přistáli ve Středozemi jako Istari (staří čarodějové) a měli jen vést, ne vládnout.
Sarumanova žárlivost narostla, když Gandalf obdržel od elfského stavitel lodí Círdana jeden ze Tří elfských prstenů, Narya. Gandalf cítil k Sarumanovi, hlavě svého řádu úctu a nechtěl být ve vůdčí roli ve středozemi. Ale Saruman tuto situaci neviděl stejně.
Saruman, který tajně sledoval Gandalfa, byl šokován, když zjistil, že hobit drží Jeden prsten. Považoval to za důkaz, že Gandalf usiluje o Sauronovu moc. Až do konce Pána prstenů Saruman nikdy nepochopil, že Gandalf ho neviděl jako rivala, ale jako ztraceného přítele.
Tomáš Rohlena
Tomáš Rohlena je vášnivý fanoušek filmů a seriálů, který se dlouhodobě pohybuje v prostředí filmové a televizní tvorby. Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí. Díky letitým zkušenostem a přehledu o hereckých obsazeních, trendech i průmyslových proměnách patří mezi uznávané znalce filmového prostředí a jeho insiderů.
