Otakar Vávra (1911)

Otakar Vávra se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové. Jeho starší bratr Jaroslav Raimund Vávra se také věnoval scenáristice. V mládí studoval Vávra architekturu v Brně a Praze, ale jeho skutečná vášeň byl film. Už během studií se věnoval tvorbě experimentálních filmů a od roku 1937 se stal profesionálním filmovým režisérem.

Ve 40. letech, během nacistické okupace, se Vávra soustředil na tvorbu politicky neutrálních filmů a byl za to oceněn, což však později vyvolalo kontroverzi. Po válce se aktivně zapojil do politického dění a stal se členem KSČ a Ústředního akčního výboru Národní fronty.

V roce 2001 byl Vávra oceněn Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii, což dokládá, že byl oceněn téměř každým politickým systémem, kterým prošel. Vávra byl dvakrát ženatý a měl jednoho syna. Jeho partnerkou a později manželkou až do konce života byla režisérka Jitka Němcová.

Umělecká dráha Otakara Vávry byla pozoruhodně rozmanitá. Od experimentálních snímků přes psychologické filmy až po velkolepé historické projekty, jako byla husitská trilogie či film Kladivo na čarodějnice, který je považován za Vávrův magnum opus.

Tento film, založený na knize Václava Kaplického, se zabývá čarodějnickými procesy 17. století a je často interpretován jako alegorie politických procesů 50. let.

Vávra se také věnoval pedagogické činnosti a na FAMU vyučoval po pět dekád. Mezi jeho studenty patřili významní představitelé české nové vlny, jako byli Miloš Forman, Věra Chytilová či Jiří Menzel.

Během svého života natočil Vávra přes 50 hraných filmů a napsal scénáře k téměř 60 titulům, což odráží téměř všechny etapy české kinematografie od prvorepublikového období, přes nacistickou diktaturu, období zestátněného filmu v éře komunismu až po demokratickou tvorbu po roce 1989.

Význam Otakara Vávry pro českou kinematografii je nesporný, i když jeho postoj k různým politickým režimům zůstává předmětem diskusí. Jeho dílo však stojí jako svědectví o vývoji českého filmu a jeho schopnosti adaptovat se na měnící se časy a společenské kontexty. Vávra zemřel 15. září 2011 v Praze ve věku 100 let, čímž uzavřel bohatou kapitolu českého filmového umění.