Další díl seriálu Ulice přinese velmi tísnivou a emočně silnou linku, v níž se do popředí dostává zdrcená Helena. Ta po dramatických událostech kolem Lukáše nedokáže jen nečinně sedět a čekat, a tak se objeví v Království hraček, kde se snaží zaměstnat aspoň obyčejným utíráním prachu. Právě tam za ní dorazí Rosťa, od kterého si slibuje jediné, zprávy o Lukášovi. Už z prvních vět je ale jasné, že očekávané setkání se zatím nekoná a Helena bude muset dál snášet nejistotu, strach i vlastní výčitky.
Rosťa přináší opatrné zprávy z léčebny
Rozhovor mezi Helenou a Rosťou je vystavěný na jemných náznacích, nedořečených větách a obrovském napětí. Rosťa se nejprve pokusí odlehčit situaci poznámkou, jestli má Helena vůbec dovolené být v práci od Venci, ale rychle je patrné, že na podobné vtípky není prostor. Helena se okamžitě ptá na Lukáše a na to, zda za ním může přijít. Odpověď je pro ni bolestivá. Lukáš se na setkání zatím necítí a nemá sílu ji vidět.
Rosťa se přitom snaží být citlivý a nepřilévat olej do ohně. Když Helena pátrá po tom, jestli byl Lukáš naštvaný, když o ní padla zmínka, nedává jí jednoduchou ani krutou odpověď. Spíš naznačuje, že Lukáš byl překvapený a sám nevěděl, co si s tím pocitem počít. Právě tahle nejasnost je možná ještě těžší než otevřené odmítnutí. Helena v ní může hledat naději, ale zároveň ji sžírá nejistota.
Malá naděje uprostřed velkého zoufalství
Přesto Rosťa nepřináší jen špatné zprávy. Zazní totiž i důležitá informace, že Lukáš bude přemýšlet, zda by setkání přece jen nezvládl. Neví se ale, kdy to bude. Může to být zítra, ale také až za týden. Pro Helenu je to slabé světlo na konci velmi temného tunelu. Její reakce je výmluvná. Rozhodne se prostě čekat tak dlouho, dokud Lukáše neuvidí. V této větě je slyšet odhodlání i bezmoc zároveň.
Helenu sžírá vina za Lukášův pokus o sebevraždu
Nejbolestnější okamžik celé scény přichází až na jejím konci. Helena poděkuje Rosťovi, že se vůbec zeptal, protože ví, jak těžké pro něj návštěvy v léčebně musí být. Vzápětí ale vysloví otázku, kterou v sobě zřejmě nosí od první chvíle. Ptá se, jestli Lukášův pokus o sebevraždu nebyl také kvůli ní. Ještě než Rosťa stihne odpovědět, sama couvá, omlouvá se a přiznává, že se na to vlastně ptát neměla.
Tím se naplno odhaluje Helenin vnitřní stav. Navenek se snaží fungovat, něco dělat a čekat, ale uvnitř ji drtí pocit osobní odpovědnosti. Ulice tak znovu ukazuje, jak silně umí pracovat s psychikou postav a jak velké drama se může odehrávat i v tichém, civilním dialogu bez velkých gest.
Helena si klade otázku, kterou si v podobné situaci pokládá mnoho lidí kolem zraněného člověka, mohla jsem tomu zabránit a nenesu na tom svůj díl viny.

Další díl nabídne silné emoce i citlivé téma
Nadcházející epizoda bude zjevně patřit k těm, které diváky zasáhnou především svou autenticitu. Helena není hysterická ani teatrální. Je zlomená, roztěkaná a zoufale touží po jediném, aby mohla Lukáše vidět a ujistit se, že ještě existuje cesta zpět. Rosťa v celé scéně působí jako prostředník mezi dvěma světy, mezi léčebnou a běžným životem, který se mezitím pro Helenu prakticky zastavil.
Ulice v této lince otevírá mimořádně citlivé téma následků pokusu o sebevraždu nejen pro samotného člověka, ale i pro jeho blízké. Právě jejich bezmoc, čekání a tíživé přemítání o tom, co bylo špatně, bývá často stejně zdrcující jako samotná událost. Helena se teď nachází přesně v této fázi. Nemůže nic uspěchat, nemůže si vynutit odpuštění ani rozhovor, a jediné, co jí zbývá, je čekání.
Dočká se Helena setkání s Lukášem
Otázkou zůstává, zda Lukáš skutečně najde sílu se s Helenou setkat. Rosťova slova sice přinesla drobnou naději, ale žádnou jistotu. O to víc bude další vývoj napínavý. Diváci mohou očekávat silné scény, v nichž nebude důležitá jen samotná schůzka, pokud k ní dojde, ale hlavně to, co mezi oběma postavami zazní. Helena totiž potřebuje víc než jen Lukáše vidět. Potřebuje pochopit, zda pro něj byla oporou, nebo součástí bolesti, před kterou chtěl utéct.
Právě tato nejistota dělá z dalšího dílu Ulice mimořádně emotivní podívanou. Helena stojí na místě, odkud se nedá udělat žádný správný krok. Může jen čekat, doufat a bojovat sama se sebou. A právě v tom je její příběh tak silný i lidsky bolestivý.
Zdroj: TV Nova






