Když se řekne myslivec, mnozí okamžitě slyší legendární otázku: „Se šípkovou, nebo se zelím?“ A vidí před sebou Hrušínského, Holišovou a celou partu myslivců z filmu Slavnosti sněženek. Jenže česká kinematografie nabízí mnohem širší paletu příběhů, v nichž se objevuje hajný, lesník či kluk, který teprve objevuje kouzlo přírody. Myslivost ve filmech není jen groteskní honička, ale i nostalgie, romantika a poctivá práce s lesem. A právě tyto motivy se v průběhu desetiletí proměňovaly.
Pojem „lidová myslivost“ se začal používat už ve 20. letech, kdy reforma umožnila lov i menším vlastníkům půdy. V éře socialismu se však myslivost stala symbolem masové záliby a zároveň místem, kde se střetávaly různé společenské představy – od ušlechtilého vztahu k přírodě až po velmi pragmatickou „řezničinu“.
Slavnosti sněženek – film který zlidověl
Menzelova filmová adaptace Hrabala přinesla do kin poetiku Kerska, sousedské šarvátky i specifický humor. Rudolf Hrušínský v roli tichého muže a Blažena Holišová coby nezapomenutelná rázná manželka vytvořili dvojici, která vstoupila do kultury stejně silně jako samotná scéna s honem na kance.
Holišová prý byla podle Hrabala „příliš uřvaná“, ale Menzel tvrdil pravý opak – podle něj byla dokonalá. A skutečně: díky jejím hláškám jako „To je dost, žes nás taky jednou vyvez!“ nebo „To zas bude v alejích nablito!“ se z filmu stala nevyčerpatelná studna citací.
Slavnosti sněženek také výborně satirizují proměny poválečné myslivosti. Z panských hajných se staly figurky v gumákách, které víc zajímala „řezničina“ než noblesa lovecké tradice. Hrabal tento posun popsal s jemnou ironií, Menzel jej převedl do groteskně realistických obrazů, které dodnes baví.
Pod Jezevčí skálou a volné pokračování – romantika Šumavy
Myslivecká tematika však není jen komediální. S trilogií Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem přišla do českých domácností něha, soudržnost a vztah dítěte k přírodě. Tomáš Holý a jeho filmový děda v podání Gustáva Valacha vytvořili dvojici, kterou milovaly celé generace.
Filmy ukázaly Šumavu jako místo dobrodružství i řádu, kde lesníci nejsou legračními postavičkami, ale strážci krajiny. Pro mnoho diváků jsou tyto snímky dodnes synonymem ideální prázdninové atmosféry – voňavé dřevo, studánky, ticho lesů a pevné morální hodnoty.
Přátelé Zeleného údolí – seriál který naučil děti milovat les
Na přelomu 70. a 80. let vznikl další klenot s přírodovědnou a mysliveckou tematikou: seriál Přátelé Zeleného údolí. Jeho vznik nebyl jednoduchý – scénář napsal autor při ročním odloučení na chalupě a v Ostravě původně projekt odmítli. Nakonec však dostal zelenou a stal se milovaným dílem.
V hlavní roli zářil Vlado Müller jako lesník Horyna a mladý Martin Čížek coby městský kluk, který se teprve učí chápat přírodu. Seriál byl realistický, tvrdý i laskavý. Malý herec musel vydržet ledovou vodu, bahno i sníh – a jeho přirozenost si diváky získala. Stejně jako ústřední melodie Vadima Petrova, která zlidověla i přes tehdy „falešné“ dětské provedení.
Myslivci mezi filmem a skutečností
Film i seriály odrážejí proměny české myslivosti: kdysi šlo o noblesní povolání, později o masovou zálibu a často i o zdroj masa. Zatímco Menzel si z myslivců utahoval, Holý s Valachem ukázali jejich klidnou lidskou stránku a Přátelé Zeleného údolí vysvětlili, proč je důležité chránit les, nikoliv pouze lovit.
Možná i proto se k těmto snímkům neustále vracíme. Nesou v sobě humor, nostalgii, poetiku i připomínku toho, že vztah k přírodě je součástí naší kulturní identity.
Zdroj: Filmožrouti, ČSFD, iDnes
