Moji přátelé (1975)

Moji přátelé II. volně navazuje na první díl filmu Moji přátelé. Pětice, později čtveřice, neúnavných temperamentních recesistů, kteří nikdy neberou nic vážně a i přes bolestné události, které se v jejich životě udály (např. smrt jednoho z nich, žalostná chudoba nebo také problémy v lásce) se dokáží zasmát na svůj účet, na účet svých přátel a hlavně na účet úplně cizích lidí (např. narovnání šikmé věži v Pise nebo fotografování choulostivých partií na fotoaparáty zahraničních turistek). Berou život jako jedno velké dobrodružství a snaží si ho užít za každou cenu. Až do poslední chvíle.

Čas je neúprosný, ale i poté, co hrabě Mascetti (Ugo Tognazzi) ve druhém dílu skončí na invalidním vozíčku, se Moji přátelé snaží užívat si život jako za mlada. Mascetti žije v ústavu, kam ho jeho kamarádi chodí navštěvovat a kde ostatním pacientům zpestřují život různými lumpárnami. Po čase tu Melandri (Gastone Moschin) už klasicky najde objekt pro svoji lásku, o které si myslí, jako vždy, jen to nejlepší. Asi není náhoda, že v ústavu žije i Sig. Lenzi (Bernard Blier), kterému naši hrdinové také nedopřejí klidné stáří. (MJMilan)