Kdopak to mluví (1989)

James a Mollie čekají další dítě a připravují malého Mikeyho na důležitou událost. Mollie dostane porodní bolesti v zaměstnání a v poslední chvíli dorazí do nemocnice, kde císařským řezem přichází na svět malá Julie. Všichni se točí okolo nového přírůstku do rodiny, což Mikey nelibě nese. Mollie na nátlak své matky zařídí málo vydělávajícímu Jamesovi místo u soukromé letecké společnosti. James se začíná cítit odstrkovaný a těžko snáší, když mu Mollie organizuje život. Do propukající manželské krize významně zasáhne Molliin bratr Stuart, který se k nim na neurčitou dobu nastěhuje. James odchází z domu. Mollie se trápí a uvědomuje si svůj podíl viny. Jednoho bouřlivého večera odjede na letiště, aby se s Jamesem udobřila a nechá u dětí svého bratra. Stuart pronásleduje bytového zloděje a děti zůstanou samy.

Blíží se vánoce a James s Molly úspěšně vzdorují přání svých potomků, kteří by si moc přáli psa. Nakonec ovšem dětské slzičky vykonávají své a v rodině se sejdou psi hned dva. Jednoho (vlastně jednu), zhýčkanou psí dámu Daphne, věnovala Jamesova roztoužená zaměstnavatelka, druhého si James se synkem odvedli přímo z psího útulku. A protože jsou to správní členové rodiny, tak pochopitelně mluví. Často a rádi. Daphne, jejíž šatník je pestřejší a luxusnější než Mollyin, zákonitě hluboce pohrdá svým psím kolegou Rocksem, který celý život strávil na ulici, živil se na smetištích a přespával pod mosty. Myslí si, že je to otrapa a jedná s ním jako s otrapou. A zatímco na psí linii se vztahy urovnávají jen velmi zvolna, v linii lidské se ke střetu pomalu schyluje.