Nový film Den odhalení (Disclosure Day) budil značná očekávání už jen tím, že za ním stojí Steven Spielberg, tvůrce spojený s nejslavnějšími sci-fi příběhy o setkání s neznámem. Právě jeho dřívější snímky dokázaly spojit úžas, lidskost i napětí do výjimečného filmového zážitku. Proto se od novinky čekalo něco mimořádného a první ohlasy tato očekávání ještě přiživily. Objevovala se tvrzení, že jde o režisérův nejlepší film za mnoho let a o velký návrat do formy.
Výsledek je ale o něco střízlivější. Den odhalení je bezpochyby poutavý, chytrý a dobře natočený sci-fi thriller, který nabízí silné nápady i několik velmi povedených hereckých výkonů. Zároveň však nepatří k těm filmům, které by člověka zcela ohromily. Spíše zanechá pocit spokojenosti než skutečného nadšení.
Konspirační thriller v hávu moderní záhady
Snímek kombinuje atmosféru paranoidních konspiračních thrillerů sedmdesátých let s aktuálním tématem neidentifikovaných létajících jevů. Do popředí se dostávají utajované informace, mocenské struktury, manipulace s pravdou a otázka, zda mají běžní lidé právo znát realitu v celé její šíři. Spielberg přitom zasazuje tyto motivy do dnešního světa, kde se mluví o dezinformacích, důvěře ve státní instituce a o lidské potřebě pochopit své místo ve vesmíru.
Film není jen sérií akčních scén a napínavých odhalení. Výrazně pracuje i s tématy víry, empatie a odpovědnosti. V jeho jádru leží úvaha o tom, co se stane, když mocní usoudí, že veřejnost není schopna unést pravdu. Tím získává příběh větší váhu, i když některé dějové momenty nepůsobí úplně přesvědčivě.
Dvě dějové linie a jedno postupné odhalování
Středem vyprávění je Daniel Kellner, odborník na kybernetickou bezpečnost, který pracuje pro tajnou organizaci potlačující informace o neidentifikovaných vzdušných jevech. Ve chvíli, kdy dospěje k názoru, že lidstvo má právo znát skutečnost, odcizí dlouhá desetiletí utajovaných důkazů a stává se terčem intenzivního pronásledování.
Současně sledujeme Margaret Fairchild, televizní meteoroložku, jejíž život naruší řada podivných a těžko vysvětlitelných událostí. Film obě linky postupně propojuje. Zatímco konspirační rovina přináší zajímavé napětí, právě Margaretina cesta se nakonec stává emocionálním srdcem celého filmu.
Emily Blunt je hlavním důvodem proč film funguje
Nejsilnější stránkou Dne odhalení je výkon Emily Blunt. Její Margaret prochází zmatkem, strachem, vnitřním otřesem i zásadní osobní proměnou a herečka všechny tyto polohy zvládá s mimořádnou jistotou. Do role vnáší citlivost, zranitelnost, humor i intenzitu, takže i ty nejpodivnější okamžiky působí uvěřitelně.
Právě díky ní má film potřebnou lidskou oporu. Kdykoli se objeví na plátně, příběh získává větší sílu a přitažlivost. Její výkon je natolik výrazný, že snadno zastíní většinu ostatních postav. Pokud si má z filmu divák odnést jednu jednoznačně chvályhodnou věc, je to právě Emily Blunt.
Silné vedlejší role a méně přesvědčivý hlavní hrdina
Ostatní herci odvádějí solidní práci. Colin Firth hraje vůdce organizace Noaha Scanlona a film z něj nedělá pouze jednoduchého padoucha. Jeho postava skutečně věří, že utajování slouží ochraně lidstva, což jí dodává zajímavější rozměr. Colman Domingo přináší postavě lidskost a vřelost, zatímco Eve Hewson pomáhá do příběhu vnést duchovní a filozofickou vrstvu.
Naopak Josh O’Connor jako Daniel Kellner zůstává trochu ve stínu. Nepodává špatný výkon, ale postrádá výraznější charisma a přirozenou přitažlivost, kterou by tak důležitá role potřebovala. Ve chvílích, kdy se film vrací od Margaret k Danielovi, energie vyprávění často znatelně oslabí.
Největší problém představuje logika ústředního spiknutí
Největší slabinou filmu je uvěřitelnost celé konspirace. Příběh žádá, aby divák přijal, že tajná organizace po celé generace úspěšně skrývala zásadní pravdu, která by mohla změnit podobu společnosti. U tak rozsáhlé operace by člověk očekával téměř dokonalé postupy a promyšlené zabezpečení. Místo toho ale lidé, kteří ji řídí, často působí překvapivě neobratně.
Ve filmu se objevuje několik situací, kdy není jasné, proč postavy nevolí zjevná řešení, ignorují zásadní problémy nebo činí rozhodnutí, která jdou proti jejich vlastním zájmům. Čím déle děj pokračuje, tím obtížnější je věřit, že takto fungující aparát mohl udržet podobné tajemství po tak dlouhou dobu.
Právě v těchto chvílích se narušuje snaha působit realisticky a divák může být z příběhu vytržen.
Silné myšlenky a méně výrazné finále
I přes tyto výhrady film udrží pozornost díky zajímavým myšlenkám. Spielberg nechtěl natočit obyčejný příběh o invazi z vesmíru, ale ambicióznější dílo o pravdě, víře a vztahu člověka k neznámému. V tom je Den odhalení nejsilnější. Umí vyvolat otázky a přimět publikum přemýšlet o tom, co by skutečné odhalení podobného rozsahu znamenalo.
Závěr však nepřináší tak silný dopad, jaký by mohl. Některá odhalení nevyzní tak mocně, jak zřejmě bylo zamýšleno. Své může hrát i to, že veřejné debaty o UFO, UAP a vládním zveřejňování informací jsou dnes mnohem běžnější než dříve. To oslabuje moment překvapení. Poslední část filmu sice nabídne několik podnětných momentů, ale celkové rozuzlení působí trochu náhle a emocionálně ne tak uspokojivě, jak by si podobně vystavěný příběh zasloužil.
Řemeslně jistý film který stojí za vidění
Po technické stránce jde o velmi kvalitní práci. Spielberg potvrzuje jistotu ve vedení napětí i ve stavbě scén, kamera Janusze Kaminského nabízí působivé obrazy, střih Sarah Broshar udržuje svižné tempo a hudba Johna Williamse opět zvedá řadu scén na vyšší úroveň. Film má zapamatovatelné vizuály, tajemnou atmosféru i dostatek atraktivních momentů, aby bavil od začátku do konce.
Den odhalení se sice nezařadí po bok největších Spielbergových klasik, ale rozhodně nejde o zklamání. Je to podivný, odvážný a místy neuhlazený sci-fi thriller, který častěji funguje, než selhává. Nedosahuje kouzla filmů, s nimiž bude nevyhnutelně srovnáván, přesto nabízí dost představivosti, emocí a napětí, aby stál za návštěvu kina. A především potvrzuje, že i když Spielberg tentokrát netrefil absolutní vrchol, stále umí natočit inteligentní a divácky vděčnou podívanou.
Zdroj: GeekTyrant
Tomáš Rohlena
Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.
