Pokračování filmu Ďábel nosí Pradu přichází jako návrat do prostředí, které si mnoho diváků pamatuje především díky jiskřivým dialogům, silným postavám a okázalému světu módy. Nový díl nesází na radikální proměnu, ale spíš na jistotu dobře známých ingrediencí, které tentokrát doplňuje o současnější témata. Výsledkem je film, který umí být zábavný, lehce nostalgický i překvapivě trefný ve chvílích, kdy se dotýká proměny médií a novinářské práce.
Snímek těží z toho, že se nesnaží za každou cenu překonat původní film. Místo toho navazuje na jeho atmosféru a rytmus a opatrně je posouvá dál. Právě v tom spočívá jeho síla. Divák se rychle znovu ocitá v povědomém světě, ale zároveň je jasné, že postavy mezitím zestárly, prošly různými zkušenostmi a nesou si s sebou i větší tíhu rozhodnutí než dřív.
Meryl Streep znovu ovládla obrazovku
Meryl Streep se vrací jako Miranda Priestly a opět působí jako naprosto přirozené centrum každé scény, ve které se objeví. Její postava si zachovává chlad, autoritu i přesnost, které ji kdysi udělaly tak nezapomenutelnou, tentokrát se však pod povrchem objevuje i jemnější a vrstevnatější rovina. Miranda už nepůsobí jen jako nedostupná a tvrdá šéfka. Film jí dává více prostoru k tomu, aby ukázala, co se skrývá za dokonale kontrolovanou maskou.
Právě tato drobná proměna je jedním z nejzajímavějších prvků celého pokračování. Z postavy, která byla kdysi fascinující především svou neústupností, se stává někdo, komu lze v určitých chvílích skutečně fandit. Nejde o násilné změkčení charakteru, ale o přirozené rozšíření toho, co už bylo naznačeno dříve.
Andy dospěla a vztah s Mirandou dostává nový význam
Anne Hathaway jako Andy Sachs už dávno není nejistou asistentkou, která se snaží přežít v náročném pracovním prostředí. V novém filmu působí zkušeněji, sebevědoměji a mnohem víc jako někdo, kdo umí čelit tlaku i chaosu. Přesto se znovu ocitá uprostřed situace, která hrozí rozvrátit svět kolem ní. Její role je tentokrát aktivnější a výraznější, což příběhu prospívá.
Největší sílu má opět její vztah s Mirandou. To, co bylo v prvním filmu postavené na střetu moci, nejistoty a ambicí, se nyní proměňuje ve složitější dynamiku dvou žen, které už dobře vědí, s kým mají tu čest. Film z této známé vazby těží maximum a ukazuje ji způsobem, který nepůsobí opakovaně, ale logicky vychází z předchozího vývoje.
Známé tváře dodávají filmu energii i emoce
Velmi dobře funguje také návrat Emily Blunt v roli Emily Charlton. Její postava přináší další pohled na to, kam se jednotliví hrdinové po letech posunuli. Emily stále neztrácí ostrost ani humor, ale zároveň dostává nový životní kontext, který ji dělá zajímavější než jen jako zdroj sarkastických poznámek.
Stanley Tucci se vrací jako Nigel a znovu potvrzuje, proč byl jednou z nejoblíbenějších postav už minule. Jeho projev si drží vtip, šarm i lidskost, ale současně z něj cítit, že i on má za sebou dlouhá léta v náročném prostředí módního magazínu. Nigel v tomto filmu působí téměř jako citové pojítko celého redakčního světa. Ve scénách, kde se objeví, se přirozeně propojuje elegance, nadhled i lehká melancholie.
Móda tentokrát ustupuje tématu přežití médií
Děj se výrazně opírá o krizi tradičních médií a o to, jak těžké je udržet tištěný i redakční svět při životě v době, kdy tempo určují algoritmy, influenceři a neustále se zkracující pozornost publika. Magazín Runway bojuje o význam i o své místo na trhu a právě tato dějová linka dodává filmu nečekanou aktuálnost.
Silné je především to, že téma nezůstává jen v pozadí jako kulisa. Naopak se stává motorem mnoha konfliktů a rozhodnutí. Film tak nepůsobí pouze jako další stylová komedie z módního prostředí, ale i jako příběh o tom, jak se mění pravidla hry v kreativních profesích. Nejde už jen o vzhled, vliv a prestiž. Jde o schopnost přizpůsobit se, nezmizet a uhájit si vlastní hodnotu v systému, který se proměňuje rychleji než dřív.
Lehký tón zůstává, ale pod ním je větší naléhavost
Navzdory vážnějším motivům si film zachovává svižnost a nadhled. Režisér David Frankel dobře ví, že tohle pokračování musí především bavit, a proto nikdy nesklouzne k těžkopádnému moralizování. Komentář k současným médiím a proměně novinářské práce je přítomný, ale podaný s lehkostí, humorem a elegantním tempem.
Dialogy mají stále správnou ostrost a scény mezi hlavními postavami fungují díky výbornému načasování. Film se pohybuje s jistotou, jako by přesně věděl, čím chce být. Nepředstírá, že přináší revoluční dílo, ale o to jistěji působí ve chvílích, kdy využívá své silné stránky. Zábava, dramatické napětí i několik velmi přesných postřehů o dnešní době tu drží pohromadě překvapivě dobře.
Ne všechno je bezchybné, ale osobitost vítězí
Samozřejmě nejde o film bez slabších míst. Některé momenty nevyzní úplně dokonale a občas je cítit, že snímek sází více na kouzlo známého prostředí než na skutečně odvážné posuny. Přesto to nepůsobí jako zásadní problém. Pokračování má dost charakteru, aby drobné nerovnosti uneslo bez větší újmy.
Velkým plusem je chemie mezi herci. Vrátivší se obsazení působí sehraně a nové tváře do příběhu zapadají přirozeně. Díky tomu film nepůsobí jako mechanicky vyrobené pokračování, ale jako návrat ke světu, který má stále co nabídnout. Právě herecká souhra je jedním z důvodů, proč celé dílo funguje i ve chvílích, kdy scénář nejde úplně na dřeň.
Pokračování, které připomíná proč tenhle svět fungoval
Ďábel nosí Pradu 2 se nesnaží diváka šokovat ani převrátit známou značku naruby. Místo toho připomíná, proč byl původní film tak oblíbený, a současně mu dává nový důvod k existenci. Vedle módy, stylu a ostrých výměn totiž přináší i zamyšlení nad tím, co dnes znamená relevance, vliv a přežití ve světě médií.
Je to film zábavný, místy dramatický, občas trochu neuhlazený, ale ve výsledku velmi funkční. Pokud má někdo rád původní snímek, tady pravděpodobně najde přesně to, co od návratu do tohoto světa očekává. A možná i něco navíc, protože pod lesklým povrchem se skrývá chytřejší a aktuálnější příběh, než by se na první pohled zdálo.
Zdroj: GeekTyrant





